Kusý býval profesorem marxismu a členem ústředního výboru strany slovenských komunistů. Po sovětské invazi byl na počátku normalizace ze strany vyloučen a měl zakázanou pedagogickou činnost. Pracoval jako knihovník na Univerzitě Komenského, které se v roce 1990 stal rektorem.

Mezitím – po podpisu Charty – jej hned druhý den z knihovny propustili, a tak se v dalších letech živil jako dělník. Během sametové revoluce se stal místopředsedou protikomunistického hnutí Veřejnost proti násilí. Byl zvolen poslancem československého parlamentu a řídil také bratislavskou pobočku prezidentské kanceláře Václava Havla.

„Jedinečnost Mira Kusého spočívá v tom, že jeho životní stopa je přímá, zatímco jsou to naopak naše dějiny, které okolo ní kličkují a různě ji protínají,“ napsal slovenský novinář Martin M. Šimečka ke Kusého 85. narozeninám v roce 2016. „Kusý je člověk, který natolik překračuje hranice běžné lidské odolnosti, že komunistický režim proti němu vlastně neměl šanci. Proti takové tvrdohlavosti se nedá bojovat.“

Kusého v prosinci 2016 vyznamenal tehdejší český premiér Bohuslav Sobotka Medailí Karla Kramáře. Ocenění, které se uděluje za zásluhy o obnovu demokracie, práv a svobod člověka, udělil pětaosmdesátiletému Kusému za jeho celoživotní úsilí o spravedlivou společnost a o důstojné životní podmínky občanů Československa.