„Ukrajina pro mě zemřela. Ta část Ukrajiny, jejíž vojáci vyvražďují Donbas, pro mě úplně ztratila smysl. Nezajímá mě tamní dění, nezajímá mě její budoucnost,“ odpovídá se smutkem ve tváři Anna Tuv na dotaz, jestli bude nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pro zemi s trojzubcem ve znaku přínosem. Ke své bývalé vlasti už nic necítí. Dělostřelectvo ukrajinské armády po druhé minské mírové dohodě začalo ostřelovat její dům v Horlivce nedaleko Doněcka, načež zraněná Anna pak našla v troskách bezvládná těla dcery Káti a manžela Jurije...

Zavražděné, zmrzačené a opuštěné děti

V současnosti žije v Rusku a jako představitelka Sdružení vdov a matek Donbasu často jezdí po světě a vypráví svůj příběh, aby, jak sama říká, „zbořila stěnu neporozumění a lidé si mohli udělat pravdivý obrázek o tragédii na východě Ukrajiny“. Také pracuje pro fond pomoci lidem s amputovanými končetinami a dětem v nouzi. Má k tomu velmi blízko. Je bývalou sestrou z chirurgie a aktivistkou s vlastní zkušeností. Přišla o jedenáctiletou dceru, museli jí amputovat ruku. „V našem regionu přišlo takových dětí o život více než tři sta. Z jiných se stali invalidé, protože jim bomby utrhly ruce či nohy anebo prožily jiná zranění, z dalších válka udělala sirotky. Takové děti jsou na tom psychicky velmi špatně, takže se je snažíme vracet do normálního života, rušit bariéry mezi invalidy a zdravými lidmi,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz.

Přestože se v Evropské unii už o Donbase moc nemluví, válka tam pokračuje: „S příbuznými a přáteli, kteří zůstali na Donbase, si neustále dopisujeme. Nedávno mi poslali otřesné video ze Zajceva, jak je tam bombardují, a chtěli, abych o jejich tragédii vyprávěla všude, kam přijedu. Je to jen vesnice, a už tam mají přes osm set mrtvých. Mé město Horlivka se nachází v ohnivém kole a příslušníci ukrajinské armády ji ostřelují z několika stran. Ostřelují mateřské školky, školy, dětská hřiště, nemocnice, polikliniky, kostely a strategická místa infrastruktury. Nikdo se nemůže divit, že o tom mluvíme jako o genocidě.“