„Nechci tady rozebírat filosofii islámu, to ať udělají teologové, mně vadí spíše to, že s příchodem migrantů by se měli ještě více změnit naše tradiční hodnoty podle těch lidí, kteří k nám přicházejí. A právě s tím má Evropa z historie špatné zkušenosti. Zcela mylný je také názor, že česká společnost není schopná asimilovat imigranty, protože jsme přijali v minulosti několik velkých, přistěhovaleckých vln. Už ve dvacátých letech minulého století přijal vstřícně po revoluci ruské uprchlíky, takzvanou bílou emigraci, ministerský předseda Kramář. Bylo jich okolo 100 tisíc a nikdo s tím neměl a ani dnes nemá žádný problém. Ti lidé se totiž snažili přizpůsobit poměrům a někteří z nich se pak i zařadili mezi české elity. Teď s migrační vlnou toto očekávat nemůžeme, spíše se klade důraz na to, abychom se my přizpůsobili jejich představám, a především tento fakt mne znepokojuje. Civilizace se přece vyvíjí a my chceme patřit k těm s vyšší kulturou, odmítám postup od desíti k pěti,“ konstatoval zkušený novinář a spisovatel.

Ten se pak vyjádřil i k právu na azyl, který považují všichni běženci za naprosto samozřejmý. „Veškerá opatření, která se v azylové politice uskutečňují za poslední rok, jsou jen snahou o nápravu těch chyb, jež se udály předtím. A když napravujete, tak to většinou znamená, že ten stav předtím nebyl dobrý. V Rakousku, Německu, ale i v jiných zemích se tak omezilo právo na sjednocení rodin, na jejich rozhodování, kde budou moci žít, a může to vygradovat až nařízeným pobytem v detenčních táborech. To je prostě výsledek toho, když se bere dodržování mezinárodního práva jako nějaká abstrakce, pak na to musí nutně doplatit všichni. Také by mělo být jasně řečeno, že když začnete válku, nemůžete mít automatický nárok na azyl,“ dále uvedl.

V současné Evropě hranice moc neplatí

Jefim Fištejn označil i za velký problém současnosti neschopnost klíčových politiků reflektovat správným způsobem závažné mezinárodní události, například svoláním světového kongresu národů, jakým byl třeba ten známý – vídeňský. „Evropa vnímá každou nehodu, každý závažný problém jako provozní záležitost. Dnes je brexit, včera byl grexit, pak bude třeba další ekonomická krize, zalátáme díru a jedeme dál, jak by se nic nestalo, ale to je omyl. V Evropě je dnes možné obsadit cizí území státu na základě některých historických reminiscencí a pak se hádat o tom, jestli to před dvěma stovkami let patřilo jednomu státu, nebo druhému. Zavedené hranice by měly platit, ale ony neplatí a nikdo se neptá, co z toho vznikne zítra. Když se nerespektují jedny hranice, tak nemusí platit žádné a například Maďaři se mohou ptát, proč jejich lidé mají žít na území jiných států, a začnou si dělat nároky na Slovensko a část Rumunska. S touto logikou nebude funkční obecný řád, který je dnes často nabouráván. Čili máme tady svět, který se vychyluje k nějakému zúčtování, a ta forma zúčtování je válka. Evropské národy nemohou tento stav pojímat jako provozní problém, ale měly by se tím zabývat jako vážnou systémovou záležitostí,“ vysvětloval špičkový novinář s tím, že očekává zásadní změnu ve fungování Evropské unie, která bude více reflektovat současnou situaci.

„Hodně mne také dráždí, že oficiálně funguje jeden vrchol evropské moci v Bruselu, ale ten skutečný rozhoduje v Berlíně. Pak to je dvouhrbý velbloud a člověk neví, odkud nařízení vlastně platí. Mělo by dojít k naprosto jinému rozdělení moci v EU, alespoň to stojí za úvahu. Zatím můžeme pozorovat, že se v Unii zavírají oči, strká se hlava do písku a jede se pořád ve stejných kolejích, takže můžeme očekávat další z nějakých exitů. Žijeme stále nad propastí,“ ještě dodal.

Desaterem přikázání stát řídit nelze

Známý publicista také odvrhl ideu, že bychom se měli rozplynout v civilizaci, jejíž statisíce uprchlíků se nyní tlačí na našich hranicích. „Po pádu starověkého Říma lidé neuměli ani po 300 letech ovládat hrnčířský kruh a akvadukty zcela zanikly. Přivádět teplou vodu do lázní se podařilo po zániku římské říše až v 18. století. Myslím si, že nikdo nechce čekat tisíc let, až se barbaři plně zcivilizují. Já si vážím islámské kultury, zejména toho, co se podařilo ve španělských chalífátech, jenže ten vývoj se zastavil a byl nahrazen neutěšenými poměry, který pokračují až do současné doby, kdy jsme nyní svědkem, jak se rozpadá Blízký východ. Naše civilizace je teď ohrožena a je nutné z toho vyvodit důsledky,“ prohlásil Jefim Fištejn, který se pak vymezil i proti svéráznému chápaní křesťanských hodnot.

„V různých polemikách slyším, a také to říká, kudy chodí, velmi milá osoba – paní Vášáryová –, že v rámci našich křesťanských hodnot nemůžeme odvrhnout od našeho prahu uprchlíky. V tom panuje obrovská popletenost. Křesťanské hodnoty jsou apelem na jedince, nikoliv na společnost. Boží přikázání nejsou přece návodem na to, jak řídit reálnou společnost. Dovedete si představit policii v ulicích, jež by potenciálním zločincům nastavila druhou tvář? Ani armády v obranném konfliktu se nemohou řídit přikázáním „nezabiješ“. Křesťanská přikázání nelze do písmene směšovat s obecným právním řádem a zákony. Navíc tolerance končí tam, kde začíná netolerance,“ doplnil spisovatel.

Putin chce vytvořit Novorusko

Za chybu současného vedení Evropy považuje Jefim Fištejn i fakt, že namísto toho, aby globalizaci včetně migrace usměrňovalo, nechá se jimi „převálcovat“. „Já nejsem odpůrcem ani vojenské intervence, pokud by měla zamezit válkám, které pak přivedou miliony uprchlíků k našim hranicím, ale musí se pak postupovat se vší důsledností. Nyní se bojuje v Iráku a Sýrii proti Islámskému státu, ale až bude poražen, tak klid v této oblasti nemusí nastat. Potom tam bude totiž zřejmě fungovat šíitské vedení a možná na severu i kurdské, ale nebudou v něm zastoupeni sunnité, i když jich v regionech žije velký počet. A také po ukončení konfliktu může nastat jejich genocida, o které dnes šíité tajně sní. Buď by měli sunnité dostat podíl na bagdádské vládě, anebo by se měly vytvořit samostatné státy,“ informoval novinář.

V průběhu besedy padaly nejčastější dotazy na situaci na Ukrajině a zda se máme v současné době bát Ruska. Publicista Fištejn se vyjádřil v tom smyslu, že ukrajinské příhraniční oblasti se nechtějí osamostatnit, ale cílem je připojení k Rusku, o což Putin už dříve usiloval, když se Ukrajina zbavila svého jaderného arzenálu. Podle jeho slov je cílem ruského prezidenta vytvořit či obnovit státní útvar tzv. Novorusko, které se podobá svojí rozlohou bývalému Sovětskému svazu, jehož zánik považuje Putin za největší ruskou tragédii.

„Česko je součástí Severoatlantické aliance a musí se chovat jako spojenec. Pokud bychom z NATO vystoupili, tak pánbůh s námi. Okamžitě se dostaneme do sféry vlivu jak Ruska, tak i Německa a například sudetští Němci si mohou individuálně začít dělat nároky i na svůj majetek, to žádná dohoda nevylučuje. Češi si musí také srovnat v hlavě, kdo jim v minulosti ublížil, aby se zas jednotkou dočasnosti nestal jeden furt (narážka na ‚dočasnou‘ ruskou okupaci v roce 1968). Pravicoví i levicoví populisté obdivují autoritářské režimy a kupodivu také i náš současný a bývalý prezident. U nás se teď opět rozšířila taková podivná nostalgie nebo slavjanofilství s obdivem k Putinovu Rusku. Když ale potom s některými lidmi konkrétně hovořím, tak dojdeme ke společnému názoru, že tam žádná demokracie neexistuje. V Rusku fungují čtyři proputinovské parlamentní strany, svoboda tisku je iluzí a protikandidát v prezidentských volbách býval jeden, a to ještě k tomu uměle vytvořený. Za tento autoritářský, nikoli ještě totalitní režim mohou i částečně obyčejní Rusové. Putin jim sice vzal demokracii, ale vrátil pocit velikosti a důležitosti, takže značná část společnosti je spokojená. Oficiální statistiky říkají, že Putina podporuje 86 procent lidí, i když reálných je o 30 procent méně. Poněkud to připomíná úsměvnou situaci v Čečenské autonomní republice, kde jejich prezident Kadyrov se vykazoval 106procentní podporou obyvatel,“ dodal závěrem Jefim Fištejn.