Za oněch bezmála šest let bylo mezi osobami stejného pohlaví ke konci roku 2017 uzavřeno zhruba čtyřicet tisíc sňatků, což je 3,5 % všech manželství.

Ludovine de La Rochère ale upozorňuje, že o manželství ale od počátku nešlo, začala se pak prý prosazovat další agenda. „Od počátku šlo o možnost stejnopohlavních párů mít děti,“ dodala s tím, že adopce byly přímo součástí původního návrhu, ale těmi to zdaleka nekončí.

Reálně je prý málo dětí k adopci právně způsobilých, na pětadvacet tisíc párů schválených jako adoptivní rodiče připadají ročně jen zhruba čtyři tisíce dětí. „Navíc celý proces dlouho trvá,“ dodala s tím, že proto LGBT aktivisté takřka okamžitě začali s prosazováním rychlejších možností.

Lesbické páry to v tomto případě mají značně jednodušší, v krajním případě jim prý stačí sebezapření a obě ženy mohou počít přirozenou cestou. Jinak jde v případech těchto dvojic o možnost umělého oplodnění dárcovským spermatem. U gayů je situace složitější, takže pro jejich páry jde o náhradní mateřství.

Tyto možnosti nejsou prý v současné době ve Francii legální, ale to se nejspíše změní. „Možnost partnerek žijících v lesbickém manželství – zažádat si o umělé oplodnění, aniž bude znám otec, bude nejspíše legalizována už tento rok. Alespoň podle posledního vývoje soudě,“ uvedla šéfka La Manif Pour Tous.

Nikdo si však podle jejích slov bohužel neuvědomuje, že dítě tím přichází o právo poznat svého otce. U náhradního mateřství je to ještě složitější: i politici si mnohem více než u asistované reprodukce uvědomují, že tu existuje riziko obchodování s lidskými životy. „I tak ale postupně dochází ke stírání jednotlivých aspektů té ilegality,“ říká.

Upřesnila proto, jakým způsobem je takto postupně ona ilegalita stírána. „V současné době se děje to, že homosexuální manželé – gayové – odcestují do zahraničí a vrátí se s dítětem, které jim tam odnosí a porodí náhradní matka,“ přiblížila a dodala, že ve Francii pak žádají, aby byl dítěti vystaven nový rodný list, kde budou oni uvedeni jako rodiče.

„O těchto dětech se mluví jako o ‚fantomech republiky‘, ale to je jen manipulace. Ty děti rodný list mají, nejsou žádní duchové,“ poznamenala. Mají prý rodný list ze země, kde se narodily, ve Francii mohou normálně žít a získat zde občanství.

Úřady už nyní musejí zapsat jednoho z partnerů, pokud je biologickým otcem dítěte. Soudy pak povolily možnost druhého partnera dítě „přiadoptovat“. „I tak je zde ale tlak, aby se za náhradními matkami nemuselo do zahraničí a aby se oba homosexuální rodiče zapsali do rodného listu dítěte bez procesu souvisejícího s adopcí, tedy jen na požádání u úředníka na matrice,“ dodala Ludovine de La Rochère.

Ani po šesti letech od legalizace stejnopohlavních sňatků tlak LGBT organizací neustal. Naopak si troufá říct, že je to ještě horší a situace je složitější. Už zdaleka prý nejde jen o ta manželství, tato bitva je z jejich strany vyhraná. Nyní nastolují další témata.

Původní zdroj ZDE.

„Odpůrci čehokoliv, co se LGBT lobby snaží protlačit, jsou navíc označováni za homofoby a ostrakizováni,“ sdělila a dodala, že v rámci boje s homofobií vznikají různé, z veřejných zdrojů financované programy, které jsou často jen hlásnou troubou LGBT propagandy, a kdo na to upozorní, z toho se udělá homofob.

I když se homosexuálové již domohli práv, která požadovali, stále se stavějí do rolí obětí a požadují prý víc. Z lékařské péče by nejraději udělali službu, která bude plnit jejich přání. „Budou volat po tom, že každý má právo mít dítě, což je eticky sporná otázka. Je zde co nejširší implementace genderové ideologie,“ uvedla a zmínila rozbití tradičního dělení na muže a ženy, záměna termínů jako matka a otec na genderově neutrální, možnost měnit si pohlaví podle libosti a vynucovat si oslovování preferovanými zájmeny včetně obskurních novotvarů pod pohrůžkou tvrdých sankcí.