V podstatě každé médium dnes informuje o tom, jak Češi pomáhají Ukrajině a Ukrajincům. A to na státní úrovni, komunální, přes neziskové organizace nebo i osobně. Ale přesto podle některých by Češi měli dělat víc. Například podle starosty Pavla Novotného. „Přemýšlím, zda dělám dost, a přitom vím, že dost dělá jen ten, kdo jim jde skutečně pomoci. Česká republika jim skutečně nepomáhá. Pomáhá taky. Ale pěkně ze zákrytu a bezpečí. To se to pomáhá. Hubou a jedinou investicí je čas a trocha práce. Jak jsme ubozí,“ kritizuje Čechy.

Přemýšlím, zda dělám dost, a přitom vím, že dost dělá jen ten, kdo jim jde skutečně pomoci. Česká republika jim skutečně nepomáhá. Pomáhá taky. Ale pěkně ze zákrytu a bezpečí. To se to pomáhá. Hubou a jedinou investicí je čas a trocha práce. Jak jsme ubozí.

— Pavel Novotný (@PavelNovotnak) March 8, 2022

Ještě nevyhlášený prezidentský kandidát Petr Pavel pak vyzývá, abychom se „nebáli udělat víc“. „Nabídnout například vojáky NATO a leteckou podporu, aby zabezpečili evakuační koridory a ochranu civilistů v nich. Naše síla a odhodlání ji použít je jediná možnost, jak zastavit humanitární katastrofu,“ říká.

Nesmíme se bát udělat pro Ukrajinu víc – nabídnout například vojáky NATO a leteckou podporu, aby zabezpečili evakuační koridory a ochranu civilistů v nich. Naše síla a odhodlání ji použít je jediná možnost, jak zastavit humanitární katastrofu.

— Petr Pavel (@general_pavel) March 8, 2022

Ovšem začíná se objevovat kritika této pomoci na sociálních sítích, konkrétně toho, že vláda, kraje a samosprávy jsou k Ukrajincům štědřejší, než ke svým vlastním občanům. Právě tento typ kritiky považuje za nežádoucí například socioložka Marie Jelínková. „Myslím si, že teď otázka ‚ale co čeští občané‘, je velmi populistické a nebezpečné vyjádření. Solidarita je součástí našich hodnot a solidární chování s sebou samozřejmě nese i nějaké náklady,“ říká socioložka.

„Politici by měli dle mého říkat, že je v pořádku, že to bude něco stát, když bojujeme za jednu z našich klíčových evropských hodnot. Nebude to zadarmo. Když někdo přijde s tím sobeckým znejisťováním ‚a co my‘, tak může vůli pomáhat zásadním způsobem narušit,“ dodala.

K údajné závisti vůči pomoci Ukrajincům už se vyjádřila také náměstkyně primátora Ostravy Andrea Hoffmanová: „Čekala jsem vlnu závisti vzhledem k pomoci ukrajinským uprchlíkům, ale že bude tak rychlá a mohutná, to ne. Opravdu se stydím za reakce lidí směrem k těm, kteří utekli před válkou a krom jedné tašky nemají nic…“

Čekala jsem vlnu závisti vzhledem k pomoci ukrajinským uprchlíkům, ale že bude tak rychlá a mohutná, to ne. Opravdu se stydím a reakce lidí směrem k těm, kteří utekli před válkou s krom jedné tašky nemají nic…

— Andrea Hoffmannova (@AHoffmannova) March 8, 2022

A také členka KDU-ČSL Lucie Kmentová: „Když čtu rozhovor s ombudsmanem Křečkem, začínám být skeptická. Kdy asi tak přijde chvíle, že lidi začnou křičet, že jim Ukrajinci berou práci.“

Dle Kmentové se mezi „pracujícími“, se kterými stále udržuje kontakty, šíří fámy a přetrvávají předsudky. Což ilustrovala na příkladu hovoru z Čejkovic.

„V podstatě o tom, jak u nás na vesnici bylo ubytovaných cca 30 uprchlíků z Ukrajiny na Hotelu Albor. Ale prý dělali šílený bo*del, proto musela zasahovat policie a přemístit je.

‚Oni stejně dělat nebudú!‘
‚A jak to celé víš?‘
‚Lidi to říkajú.‘

Tím jsme hovor končili. Hned mě napadlo, jestli to není FÁMA, do které si člověk může krásně promítnout svou frustraci z pos*aného života,“ jala se vyšetřovat.

„Volala jsem tedy na hotel, kde mi sdělili, že šlo o ukrajinské romské uprchlíky s mnoha mnoha malými dětmi. Že byli zlatí, slušní. Žádný problém. Jen to bylo celé špatně zorganizované, protože pro děti nebyl program, hřiště, herna etc. Proto se – BEZ POLICEJNÍHO ZÁSAHU – sami přemístili někam ke Karlovým Varům, kde mají své známé,“ uváděla příběh na pravou míru a dodala, že důvodem skutečně nebylo, že by dotyční „dělali bordel“.

„I s ohledem na to, jaká obrovská vlna solidarity se mezi obyvateli Čejkovic zvedla, když tito váleční běženci přišli do dědiny, nechci všechny házet do jednoho pytle, ale telefonát ve mně zanechal smutek a rozhořčení nad slepotou a spokojením se se ‚zaručenými fakty‘ kolujícími po dědině, aniž by si někdo ověřil, jak to ve skutečnosti bylo,“ říká smutně Lucie Kmentová.

Pro iDnes se k uprchlíkům vyjádřil odborník na migraci Robert Stojanov. „Přítomnost migrantů byla v minulosti v Česku spíše tolerovaná než vítaná. Česká praxe byla vysoce restriktivní i vůči imigrantům ze Sýrie, Iráku či Afghánistánu, tedy také válkou postižených zemí,“ řekl. Dle dalších sociologů až vášně opadnou, tak se lidé vrátí k názorům, které zastávali dlouhodobě.

Na rozdíly upozornila i již výše zmíněná Kmentová, která uvedla příklad toho, jak jsou v ČR bez problémů přijímány ukrajinské děti. „No a teď mi vysvětlete, proč tohle nešlo/nejde se syrskými dětmi uprchlíků? Protože nejsou bílí? Protože jsou muslimové? Protože pochází až z moc daleka? Vidíte, já ani nevím, jestli je Olga pastafarián nebo buddhistka. Otázky, samé otázky,“ komentovala.