Když sleduje konflikt na Ukrajině, opakuje se tam či rezonuje historie, nebo je to něco jiného? „Záleží, na jaký aspekt toho konfliktu se podíváme. To, co se děje na těch bojištích, prozatím, možná naštěstí, určitě nepředstavuje zcela novou kvalitu toho samotného vedení války, kterou bychom doposud nikdy jindy nikde jinde neviděli. To, co se děje na diplomatickém poli kolem toho, stejně tak řadu těch aspektů, které teď vidíme na obou stranách, a v tom, jak se vyvíjí dynamika mezinárodních vztahů mimo to bojiště, je něco, co v určitých dílčích aspektech můžeme vypozorovat i jindy a jinde. Co samozřejmě ten konflikt činí velmi speciální pro nás, je to, že se odehrává velmi blízko našich hranic, tomu jsme odvykli za tu dobu, minimálně od druhé světové války, určitě tady nebyl žádný takhle velký ozbrojený konflikt velmi blízko. A že se odehrává ve velmi nepříjemné situaci, kdy na jedné z těch bojujících stran je nukleární velmoc,“ poznamenal mimo jiné Kučera.

„I v oficiálních zdůvodněních velmi často zaznívá motiv, že jedním z důvodů útoku na Ukrajinu je právě ta šířící se expanze Západu směrem k ruským hranicím a že aby nedošlo ke konfliktu se Západem, NATO, je nutné expanzi zastavit právě teď na Ukrajině, protože to je poslední možnost pro Rusko,“ hovořil pak o jednom z ruských zdůvodnění Kučera.

„Myslím si, že jakkoliv západní státy mohly být tím konfliktem ze začátku překvapené, alespoň část těch elit, tak teď se dostávají do fáze, že znovu oživují staré vzorce právě ze studené války a proxy konfliktů, ten model nezapojování se do toho konfliktu vlastními silami, ale zásobování místních sil velmi pokročilými, například zbraňovými systémy, logistickou podporou,“ podotkl Kučera.

Ze západní strany rozhodně podle něj není chtěné se pouštět do nějakého většího konfliktu. „Je velmi vzdálený tím, že by došlo k nějaké vnitřní změně ruského režimu teď hned, proto asi ta strategie je teď zvolena taková, že je nutné udržet vodu pod bodem varu, nechat ty ruské jednotky se tam prostě topit v tom odporu, podporovat ukrajinskou obranu dodávkami zbraní, což, když to domyslíme do konce, je brutální strategie vůči té Ukrajině jako takové, protože to vlastně předpokládá, že my jako Západ budeme Ukrajině dávat zbraně tak jako akorát, aby se dokázali držet, nebo právě s ohledem na to, že ten konflikt bude dlouhý a postupně tu ruskou mašinerii vyčerpá,“ zmínil Kučera. 

Dodávky zbraní podle něj konflikt prodlužují, stejně jako tomu bylo v Afghánistánu. „Pokud má dojít k nějakému oslabení Ruska, musí to být střednědobým nebo dlouhodobým vyčerpáním spíš hospodářského charakteru než vojenskou porážkou,“ dodal. 

Kučera následně i odpověděl na otázku, zda má kam konflikt eskalovat. „Určitě má. Ten konflikt určitě ještě nevyčerpal veškeré možnosti eskalace z obou dvou stran. Bohužel to vidíme i pohledem do moderních dějin. Ta míra eskalace je omezená pouze technickými možnostmi a invencí těch lidí, to vidíme na těch aktuálních masakrech. Válka má určitě prostor kam eskalovat, ve vztahu k brutalitě vůči civilnímu obyvatelstvu, byť i ta je překvapivá. Má určitě i možnost eskalovat z hlediska nasazení dalších a dalších bojových prostředků, zejména na ruské straně. Ruská strana je výrazně lépe vybavena, je silnější. I ukrajinská strana má ale určitě možnost, jak přitvrdit,“ zmínil.  

Když měl hovořit o masakru v Buči, uvedl, že ač se něco podobného nestalo poprvé, překvapuje jej to. „Ta prvotní reakce na to je šok z těch obrázků, z těch zpráv, to je přirozené. Na druhou stranu, když bychom se na to podívali v delší perspektivě, není to nic, co bychom viděli poprvé, stejně jako celou řadu aspektů té války. Tohleto jaksi masivní eskalování násilí vůči bezbrannému civilnímu obyvatelstvu je něco, co se objevuje v podstatě už od středověku v určitých momentech, určitých kontextech, které mají tendenci se pořád replikovat. V momentě, kdy máte zcela jasné bojující strany, které se silně ideologicky odlišují – a já bych tady bral vážně ruskou propagandu – ruští vojáci si v mnoha ohledech myslí, že jdou denacifikovat Ukrajinu, jsou zprávy o tom, že když deportují lidi z Mariupolu, hledají na jejich těle svastiky, mají pocit, že země je plná nacistů, kteří terorizují obyvatelstvo...,“ dodal Kučera s tím, že toto je právě předpoklad pro ono masivní násilí. 

„Ta města jsou okupovaná, co se tam děje, nikdo neví. Kdo provádí násilí, tak to mohou dělat za staženou oponou. Další věcí může být i frustrace z dosavadního vedení boje. Masakry vůči civilistům jsou často charakteristické tím, že ti vojáci si na nich vybíjejí něco, co si nemohli vybít jinde, protože to prostě nepokračuje tak, jak mělo, takže ti bezbranní jsou tam ti, kteří jsou první na ráně. Tyhlety masakry jsou málokdy jednorázovým excesem. Tam musí existovat něco jako trpěná nebo snášená agrese ze strany velících důstojníků, nebo je to přímo bojový plán,“ míní Kučera.