Představitelé těchto našich vlád podle něj vůbec nereflektovali a nereflektují změnu globální mocenské struktury provázené zrychlujícím se zhoršováním bezpečnostní situace v našem okolí i celosvětově. „Uvěřili pochybnému termínu o konci dějin a o nastávajícím totálním vítězství tzv. liberální demokracie, který ve své stejnojmenné knize zkoncipoval Francis Fukuyama. Poslední války byly brány jako konečné předsmrtné záchvěvy starých nebezpečných časů potvrzující výjimku z pravidla, že bezpečnost našeho území je v dohledné budoucnosti jednoznačně zaručena. Naše armáda byla zkonstruována jako pomocný expediční sbor na řešení těchto anomálií a nikoli na obranu našeho území,“ uvádí Zlínský.

„Kdo by na nás přece útočil, když máme kolem sebe samé přátele? Ti, kdo tuto politiku prosazovali, buď absolutně neznali světové a evropské dějiny, nebo podlehli podsouvaným klamům či záměrně zanedbávali nebo zanedbávají možná hrozící nebezpečí,“ dodává.

Tato nebezpečí nejsou dle jeho slov jenom vojenská, taktéž jsou zdravotnická či jiná přírodní nebo civilizační. „Tak to vždy v dějinách přírody i lidstva bylo, a tyto nepříznivé situace či katastrofy zásadním způsobem ovlivňovaly běh dějin nezávisle na přání politiků či obyvatel, jak bylo zformulováno v teorii přerušovaných rovnováh americkým paleontologem Stephenem Jay Gouldem. Každý odpovědný politik či řídicí pracovník je přímo povinen se na tyto situace připravovat, a pokud tak nečiní, zpronevěřuje se svému poslání a má se mu na základě toho dostat patřičného ocenění. Slibování ‚opia‘ zaručených lepších zítřků pro všechny, bez upozornění na možná rizika v budoucnu, a tím popření nutnosti základní přípravy k odolávání těmto rizikům, jeví se mně z tohoto pohledu (mírně řečeno) nezodpovědné,“ podotkl.

„Zúčtování přijde dříve či později, pokud nedojde k rychlé, správné a účinné reflexi změněného bezpečnostního paradigmatu. Nakonec to bylo patrné na pandemii onemocnění covid 19 (i přes její poměrnou mírnost vzhledem k minulým pandemiím), kterou přece nikdo z politiků nemohl čekat. A to i přesto to, že někteří odborníci na nebezpečí pandemie vážného akutního respiračního onemocnění upozorňovali dlouho před jejím vypuknutím. Jaksi se zapomnělo, že lidské dějiny jsou plné pandemických událostí a že tyto zásadním způsobem ovlivňovaly předchozí dějinný vývoj. Nemístné sebevědomí a malá pokora před možnostmi a složitostí přírody jsou přímou cestou k dalším katastrofám lidských společností, které bohužel vládnou nyní nevídanými prostředky a nástroji, jak přírodní procesy ovlivňovat, aniž by je plně chápaly,“ píše.

„Minulé dějiny i současný vývoj ve světě jednoznačně ukazují, že trvalý mír, prosperita a blahobyt nikdy nemohou trvat věčně a krizové situace s poklesem komplexity společenských systémů jsou integrální neoddělitelnou součástí jejich další progrese (prostřednictvím adaptace) či zániku s jejich nahrazením systémem novým, lépe přizpůsobeným novým podmínkám. Proto vyzývám všechny naše odpovědné politiky vzhledem ke skokově zhoršené společenské a bezpečnostní situaci, aby podnikli náležité kroky, které nám umožní se s podobnými situacemi vypořádat. Místo prázdných floskulí by měla naše vláda a náš Parlament přijmout konkrétní opatření, které zvýší celkovou odolnost a obranyschopnost naší společnosti směrem k možným hrozbám blízké i vzdálenější budoucnosti. Je třeba zaměřit svůj zrak, kromě jedním východním směrem, i do širší oblasti a trochu zapojit i představivost, která mnoha politikům na rozdíl od skvělé výřečnosti asi chybí a dovést do možných důsledků vývojové trendy včetně populačních,“ zmínil.

V našem okolí kromě nestability z východu lze dle Zlínského podobné trendy očekávat i z jihu, kde pravděpodobně poroste dominance Turecka a na něj napojených turkických států a etnik. „Z jihu lze očekávat možnou migrační megavlnu, pokud nastane v populačně produktivní oblasti Afriky a Středního východu hladomor či rozsáhlá válka. Na západě dojde během dohledné doby k postupné změně populační, kdy se původní evropská populace zmenší a populace migrantů (zvláště islámská) nabude na množství, a tím i síle, a to může způsobit chaos a války i na naší západní hranici. Dále nesmíme zapomínat i na nové formy hybridních válek, které mohou vyústit do rozsáhlého blackoutu či smrtící etnicky zacílené pandemie, nárůstu závažných chorob včetně zhoubných či negativnímu ovlivnění plodnosti a myšlenkové a intelektuální výkonnosti populace podvratnými akcemi prostřednictvím biozbraní, které lze již v současné době vyrobit nebo bude možné v blízké budoucnosti s velkou pravděpodobností zkonstruovat, a které budou těžce detekovatelné jako nepřátelský útok. O možnosti celosvětové jaderné katastrofy raději nebudu ani mluvit, ale musíme brát v úvahu i přípravu na omezenou jadernou válku nebo havárii jaderného zařízení a být připraveni, jak na tuto situaci reagovat,“ konstatuje Zlínský s tím, že je třeba na tyto eventuality začít připravovat již nyní mladou generaci, která dlouhodobým životem v bezpečí a nadbytku je zcela nepřipravená na výzvy budoucnosti.

„V případě jakékoli krizové situace lze u většiny těchto mladých lidí očekávat kolaps jejich schopností se přizpůsobit změněným podmínkám a poklesu životní úrovně a omezení dostupnosti technologií, na kterých jsou zcela závislí. Bylo by velmi vhodné začít budovat armádu odhodlaných mužů a žen ochotných bránit svoji vlast a tomu přizpůsobit výuku na školách všech úrovní. Musí to být armáda o dostatečné personální síle, aby byla schopna bránit naše území a kritickou infrastrukturu v případě útoku, jak nepřátelské pravidelné armády, tak masivní migrační vlny nebo nájezdů diverzních skupin a oddílů. Tato armáda musí mít podporu obyvatelstva, které v případě napadení bude organizovaně zapojeno v rámci obranných operací ve svém regionu a bude k tomu náležitě vycvičeno a bude k tomu mít náležité prostředky,“ uvádí.

„Prioritou by mělo být vycvičení takové armády a civilní obrany, která bude schopna čelit agresorovi sofistikovanými lehkými zbraněmi k ničení živé či obrněné síly nepřítele a jeho letectva a způsobit mu takové ztráty, aby ofenzivní operace ukončil. Tyto zbraně bychom měli být schopni na svém území také v dostatečném počtu produkovat, stejně jako potřebný materiál. Rozhodně bych za prioritu nepovažoval konstituování těžké moderní obrněné brigády, která bude zničena během první fáze bojů a pohltí prostředky na výcvik a vybavení jednotek vybavených přenosnými zbraněmi a drony. Na druhou stranu, pokud již těžkou techniku (i když starou) máme, tak nepovažuji za šťastné ji posílat do jiných států darem, pokud nevíme, kdy ji budeme potřebovat. O lehkých zbraních platí totéž, a to ani nelze přesně predikovat, jestli se nedostane do nepovolaných rukou, a nakonec se neobrátí proti nám,“ píše.

„Za chiméru považuji předpoklad, že nás v případě jakékoli krize zachrání nějaká vojenská aliance, které jsme součástí. Bohužel znám z našich dějin několik případů, kdy to bylo naopak, a to hlavně z 20. století. Chaotická doba jakékoli nestability s sebou přináší rozpad těchto aliancí a většinou každý stát jede na své ‚triko‘, a to nelze vyloučit ani obrácení přítele v nepřítele a naopak. Varuji také před vytvářením národnostně a etnicky heterogenní populace na našem území, které může být příčinou vzniku vážné krize, a to hlavně v těžkých dobách a může být zneužita zevním nepřítelem k rozdmýchávání vnitřních konfliktů. To také z našich dějin 20. století dobře známe,“ zmínil.

Nevylučuje však, že se může mýlit, ale dějiny dle něj mluví jasně. „Konec dějin (Fukuyama) nenastal, ale právě naopak, po krátkém oddechu pokračuje Střet civilizací (Huntington) a dle mého mínění jsme na to totálně nepřipraveni po všech stránkách, od mentální až po materiální. Naši předkové uhájili často i shodou šťastných okolností, ale hlavně svým odhodláním, naši státnost a národ v běhu předchozích dějin. Navažme na jejich úspěchy a odvrhněme iracionalitu a bláhovost a uzavřeme obranné spojenectví s okolními státy s podobnými zájmy na základě naší připravenosti a sebevědomí a nikoli naší podřízenosti a patolízalství. Pokud tak neučiníme, jsem přesvědčen o tom, že naši státnost neuhájíme. Žádný stát nedokázal v dějinách dlouhodobě existovat bez dostatečné odstrašující sily v době nestability a chaosu. Vždy byl pohlcen silnějším ochráncem, který mu ovšem nadiktoval nemilosrdně své podmínky. Jistě můžeme střet prohrát, ale to jenom s nižší či vyšší pravděpodobností, ale pokud budeme téměř bezbranní a budeme se opět spoléhat na pomoc mocného ‚ochránce‘, tak je téměř jistota, že dříve či později nastane dezintegrace naší státnosti, národa a případně i etnika a rasy, což již nyní podporují progresivistické trendy u nás, ale hlavně u našich ‚ochránců‘,“ zakončil.