Představitelé těchto našich vlád podle něj vůbec nereflektovali a nereflektují změnu globální mocenské struktury provázené zrychlujícím se zhoršováním bezpečnostní situace v našem okolí i celosvětově. „Uvěřili pochybnému termínu o konci dějin a o nastávajícím totálním vítězství tzv. liberální demokracie, který ve své stejnojmenné knize zkoncipoval Francis Fukuyama. Poslední války byly brány jako konečné předsmrtné záchvěvy starých nebezpečných časů potvrzující výjimku z pravidla, že bezpečnost našeho území je v dohledné budoucnosti jednoznačně zaručena. Naše armáda byla zkonstruována jako pomocný expediční sbor na řešení těchto anomálií a nikoli na obranu našeho území,“ uvádí Zlínský.

„Kdo by na nás přece útočil, když máme kolem sebe samé přátele? Ti, kdo tuto politiku prosazovali, buď absolutně neznali světové a evropské dějiny, nebo podlehli podsouvaným klamům či záměrně zanedbávali nebo zanedbávají možná hrozící nebezpečí,“ dodává.

Tato nebezpečí nejsou dle jeho slov jenom vojenská, taktéž jsou zdravotnická či jiná přírodní nebo civilizační. „Tak to vždy v dějinách přírody i lidstva bylo, a tyto nepříznivé situace či katastrofy zásadním způsobem ovlivňovaly běh dějin nezávisle na přání politiků či obyvatel, jak bylo zformulováno v teorii přerušovaných rovnováh americkým paleontologem Stephenem Jay Gouldem. Každý odpovědný politik či řídicí pracovník je přímo povinen se na tyto situace připravovat, a pokud tak nečiní, zpronevěřuje se svému poslání a má se mu na základě toho dostat patřičného ocenění. Slibování ‚opia‘ zaručených lepších zítřků pro všechny, bez upozornění na možná rizika v budoucnu, a tím popření nutnosti základní přípravy k odolávání těmto rizikům, jeví se mně z tohoto pohledu (mírně řečeno) nezodpovědné,“ podotkl.

„Zúčtování přijde dříve či později, pokud nedojde k rychlé, správné a účinné reflexi změněného bezpečnostního paradigmatu. Nakonec to bylo patrné na pandemii onemocnění covid 19 (i přes její poměrnou mírnost vzhledem k minulým pandemiím), kterou přece nikdo z politiků nemohl čekat. A to i přesto to, že někteří odborníci na nebezpečí pandemie vážného akutního respiračního onemocnění upozorňovali dlouho před jejím vypuknutím. Jaksi se zapomnělo, že lidské dějiny jsou plné pandemických událostí a že tyto zásadním způsobem ovlivňovaly předchozí dějinný vývoj. Nemístné sebevědomí a malá pokora před možnostmi a složitostí přírody jsou přímou cestou k dalším katastrofám lidských společností, které bohužel vládnou nyní nevídanými prostředky a nástroji, jak přírodní procesy ovlivňovat, aniž by je plně chápaly,“ píše.