Na úvod zavzpomínala Semelová na slavné časy strany. „Je třeba se zamyslet nad tím, co tehdy komunisté dokázali. Jak působili mezi lidmi, organizovali, agitovali. Dokázali nadchnout a sjednotit do ulic tisíce lidí. Svou otevřeností, zásadovostí, obětavostí a odvahou získávali přirozenou autoritu. Můžeme to samé říci o současné KSČM?“ ptala se úvodem Semelová.

„Pokud bych měla hodnotit činnost naší strany podle komentářů zveřejněných v Haló novinách, mohla bych být nadšená, jak kráčíme od úspěchu k úspěchu,“ řekla Semelová s tím, že realita je však jiná. „Lžeme sami sobě,“ podotkla s tím, že články považuje za účelové a na objednávku. 

„Nejsme vidět, přešlapujeme na místě, iniciativu přebírají jiní, ujíždí nám vlak, nereagujeme včas na aktuální problémy, a pokud ano, tak nemastně, neslaně, abychom někoho nenaštvali. Jenomže ono to nejde, zavděčit se všem. Lavírování, zpanštění a sebeuspokojení nás vedou do politické propasti. Stačí se podívat na stav členské základny. Občané nemají důvod k nám vstupovat, nejsme pro ně alternativou,“ podotkla k programu. Podle ní je podobný sociální demokracii.

„Bohužel k této situaci přispívají i Haló noviny. Přitom jejich existence je pro naši stranu důležitá,“ dodala s tím, že by ji zajímalo, kdo noviny skutečně řídí. „Mediální oddělení se rozpadá, neboť každý pracant raději kvůli vztahům odejde. Hlasitá kritika je umlčována. Proto chci zdůraznit, že vedení, ať již bude jakékoliv, musí táhnout za jediný provaz,“ řekla.

„Kritika, která ode mě zazněla, nesměřuje výhradně k vedení strany. Na situaci máme podíl my všichni. A čím dříve si to uvědomíme, tím lépe,“ uzavřela.