Úvodem svého textu si Robejšek všiml zprávy Mezinárodního měnového fondu o tom, že v bankách eurozóny leží nevratné kredity v hodnotě 900 miliard eur. „Ze zprávy MMF dále vyplývá, že dluhy dosáhly globálně takového objemu, že management zadluženosti států již nelze zvládnout a kdykoliv může dojít k tomu, že lidé začnou v panice vybírat své bankovní vklady,“ poznamenal Robejšek s tím, že měnové instituce rozvinutých zemí se již po léta snaží stimulovat ekonomický růst tištěním peněz.  

Dosavadní globální tištění peněz však, jak podle Robejška dále uvádí zpráva, nemělo na finanční trhy prakticky žádný (pozitivní) vliv; zejména nevedlo k očekávanému chování podnikatelů, totiž k investování do reálné ekonomiky. „Je vidět, že neexistuje dostatek investičních příležitostí,“ dodal.

Původní text ZDE.

„O to více profitovaly burzy, které však již dávno nejsou obrazem situace reálné ekonomiky. Burza se naopak, také ‚díky‘ tištění peněz, stala špičkou ledovce virtuálního peněžního oběhu. Nadbytek levných peněz zatím vedl zejména k tomu, že se na dluh spekuluje na burzách a v ostatních virtuálních sektorech peněžního systému. Dokud si ‚investoři‘ kupující akcie za vypůjčené peníze mohou být jistí, že přísun žetonů pro jejich ruletu nepřestane, tak hrají dále. Levně vypůjčené peníze slouží k riskantním spekulacím a přifukují bubliny, jejichž prasknutí se MMF právem obává. Riziko, že k tomu dojde, den ode dne stoupá,“ sdělil Robejšek.

„Peníze, které vlády od roku 2007 vyplýtvaly na (nesystémovou) záchranu bank a na (stejně nesystémovou) záchranu eura, globální finanční situaci v nejlepším případě zmrazily v daném a neuspokojivém stavu. Gigantické sumy, kterých k tomu bylo zapotřebí, zatěžují státní rozpočty jako dluhy. Otázka zní, jak je splatit, nebo zdali v tištění peněz pokračovat vstříc další, ještě větší finanční krizi,“ poznamenal. Jediní, kdo podle analýzy MMF mohou dluhy navršené neúspěšně operujícími politickými a finančnickými elitami splatit, jsou daňoví poplatníci, konstatuje Robejšek.

„Lze tudíž s velkou pravděpodobností očekávat, že se západní vlády v nadcházejících měsících a letech zaměří na to, jak sáhnout svým občanům ještě hlouběji do kapsy.“ Podle názoru MMF připadá v úvahu pouze zvýšení daní. 

Závěrem pak zkonstatoval, že pokud se politikům podaří prosadit myšlenku, že hotové peníze jsou nepotřebný anachronismus, samotná technika vytěsnění hotových peněz z finančního oběhu je maličkost. „K tomuto účelu může sloužit celý repertoár možností. Kupříkladu může být postupně snižována povolená nejvyšší úroveň plateb v hotovosti a zároveň mohou být staženy z oběhu velké bankovky. Hotovost se může ‚znehodnotit‘ i tím, že ten, kdo neplatí elektronicky, zaplatí vyšší cenu. Stát také může uvalit daň na výběry hotovosti,“ řekl Robejšek.

„Není náhodou, že argumenty pro odstranění hotových peněz formulují často ti akademici, kteří mají blízko k politické moci. Dobrým příkladem je německý ekonom Peter Bofinger, který je ztělesněním dvorního vědce. Je znám jako autor ekonomických zdůvodnění záchranných balíčků pro Řecko a institucionálních změn (jako bankovní unie) sloužících záchraně eurozóny za každou cenu. Podle Bofingera jsou, vzhledem k dnešním možnostem, mince a bankovky zastaralé.  Hotové peníze prý zpomalují peněžní oběh. Jako důkaz uvádí ztracený čas, když lidé u kasy v supermarketu čekají, protože jeden z nich hledá drobné a pokladní mu musí vracet,“ popisuje Robejšek. 

Zrušení hotovosti by však podle Robejška mohlo stát ty, kteří již teď doplácejí na chyby svých vlád, ještě něco mnohem důležitějšího, totiž zbytek svobody.