V úvodu pojďme k jedné z nejhorších zpráv, jaké se nám vůbec kdy mohlo dostat. „Je děsivá zejména pro nás, kdo pamatujeme srpen 1968 a následný ‚pobyt vojsk Varšavské smlouvy‘, který trval až do počátku 90. let minulého století. Tehdy se mluvilo o ‚dočasném pobytu‘, jenž byl zaveden po kapitulačních ‚moskevských dohodách‘, kde představitelé tehdejší ČSSR vedení Alexandrem Dubčekem přistoupili – nic jiného jim v tehdejší situaci nezbývalo – na imperiální požadavek Leonida Brežněva, kterému se už zajídalo svobodomyslné Pražské jaro, a hodlal to řešit silou. A aby si udělal jakési historické a geopolitické alibi, ospravedlnil ničím neomluvitelnou invazi sovětských a dalších jednotek do naší země ‚souhlasem‘ její reprezentace. Pokrytecké, ale aspoň transparentní. Prostě jsme podlehli diktátu velmoci, a kdo chtěl, ten tomu tak rozuměl,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ale dnes jsme dál. Symbolicky 25. února přijala vláda České republiky na svém zasedání usnesení číslo 134 (později odtajněné usnesením č. 155 z 2. března), v němž se praví: „Vláda schvaluje pobyt sil a prostředků ozbrojených sil států Organizace Severoatlantické smlouvy na území České republiky v souladu s aktivovanými předběžnými obrannými plány NATO na dobu 60 dnů ode dne zahájení nasazení v celkovém počtu 200 osob.“ Dále ukládá ministryni obrany, „zajistit úhradu finančních nákladů souvisejících s poskytnutím podpory hostitelského státu ozbrojeným silám států Organizace Severoatlantické smlouvy během jejich pobytu na území České republiky“. „Přeloženo z úředničtiny do češtiny, vláda schválila ‚dočasný‘ pobyt vojsk NATO na našem území a zavázala se, že to celé bude platit z českých zdrojů. A dodejme: učinila to tajně, za zády občanů, bez jejich mandátu. Ten si vymůže silovým hlasováním v Parlamentu, stejně jako si vymohla protiústavní pandemický zákon,“ zdůrazňuje mediální analytik.

Slovensko se vmžiku stalo předsunutou vojenskou baštou USA

Uvedená fakta poskytují prostor pro dvě otázky. Tou první je, co tím Fialova vláda sleduje. „Obávám se, že vůbec nic. Jen prostě odškrtává další položku z úkolovníku, který dostala od ‚nadřízených‘ orgánů z NATO. Je to jasná cesta slovenským směrem, kde prezidentka Čaputová prosadila smlouvu s USA o pobytu jejich vojsk na Slovensku, včetně převedení vojenských letišť do působnosti americké armády. Také Čaputová to udělala opravdu demokraticky: zamezila – spolu se svými věrnými nohsledy – jakoukoli diskusi v Národní radě SR, takže se poslanci nemohli před hlasováním ke smlouvě vyjádřit. Smlouva byla protlačená, jak říkají Slováci, ‚na silu‘, čímž se ze Slovenské republiky během okamžiku stala předsunutá vojenská bašta USA. Snadnost, s níž hlava slovenského státu zbavila svou zemi jednoho ze základních pilířů státní svrchovanosti, je až k nevíře. Podobně jako výše uvedené rozhodnutí české vlády,“ podotýká Petr Žantovský.

Za neméně stejně závažnou považuje druhou nabízející se otázku, jak je možné, že tak zásadnímu a průlomovému rozhodnutí české vlády nevěnovala česká mainstreamová média snad ani řádek článku či větu ve vysílání. „Že by si to novináři neuměli zjistit, tomu nelze věřit. Ostatně i my zde čerpáme z otevřených zdrojů, konkrétně z webové stránky české vlády. Je tedy jen jedna možnost: Dobře o tom vědí a kryjí to. Jako správné propagandistické hlásné trouby čekají na pokyn, kdy se jmou celou věc vysvětlovat národu jako nejvyšší dobro z nebe spadlé a jeho protagonisty, naši vládu, jako spasitele před hrozivou budoucností,“ myslí si mediální odborník.

Novináři jsou už jen na chutná lízátka vnucovaná veřejnosti

Pro to mediální ticho má vysvětlení, že než zmíněná fáze propagandistické ofenzívy nastane, je třeba pěkně vyčkat. „Předčasný ‚proval‘ by mohl znamenat nepříjemné sprchy dotazů a polemik, a ty naši novináři nemají rádi, protože na ně nedokážou odpovídat. Jsou tady už opravdu jen od toho, aby překládali suchý jazyk úředních dokumentů do chutných lízátek vnucovaných veřejnosti. Je to prosté: jestliže se oficiální novináři nedokážou postavit čelem situaci, kdy je ohrožena svrchovanost a nezávislost naší vlasti, tak k čemu ty novináře máme?“ pokládá Petr Žantovský řečnickou otázku.