Nejnovějším příkladem tohoto druhu je Řecko, které Evropu zaskočilo rychlostí, s jakou se po nedělních volbách daly dohromady strany, které by za jiných okolností měly spolu soupeřit.

Spojenectví stran, či přesněji řečeno jedné radikálně levicové koalice a jedné radikálně pravicové strany, by mělo vyvolávat přinejmenším zdvořilý údiv, ale podrobnější pohled do útrob vítězné Syrizy a jejího čerstvě koaličního partnera ANEL neboli Nezávislých Řeků ukáže, nejenže sovy nejsou, čím se zdají být, ale že parlamentní sovy dokážou i překvapivě měnit své peří.

Samozřejmě, že prohlášení některých politiků, které vynesly do popředí volby z neděle 25. ledna, musí znepokojovat. Například předseda Nezávislých Řeků Panos Kammenos se vyznamenal výrokem, že v jeho zemi židé na rozdíl od ostatních neplatí daně, a navíc je přesvědčen, že Berlín Aténám dluží reparace za druhou světovou válku s jednoduchým odůvodněním, že dosud nebyla podepsána mírová smlouva.

Nový řecký ministr obrany Panos Kammenos, který se mezi jiným pyšní Velkým křížem za zásluhy od patriarchy české ortodoxní církve, si dokonce myslí, že „Evropě vládnou němečtí neonacisté“.

Leckdo by namítl, že se jedná o výroky jednoho, byť sebedůležitějšího člena strany. Existují však i další. Například poslanec Nezávislých Řeků Nikos Nikolopoulos loni poslal Xavieru Bettelovi, předsedovi vlády Lucemburska, které právě uzákonilo svatby homosexuálů, po sociální síti Twitter vzkaz: „Od Evropy národů k Evropě pederastů... premiér se zasnoubil se svým miláčkem“.

Více než ty či ony výroky však napoví statistika. V letech 2010 až 2012 z celkem tří set poslanců jich vyměnilo stranický dres sedmdesát pět, tedy celá čtvrtina, a před letošními volbami se to přestupy jen hemžilo, vše s jediným cílem: sehnat volitelné místo na kandidátní listině.

Hezkým příkladem je třeba jistá Rachel Makrisová, která ještě jako poslankyně Nezávislých Řeků, když byli zatčeni předáci neonacistického Zlatého úsvitu kvůli podezření z organizovaného zločinu, v parlamentě volala, že nastupuje diktatura.

Když byly koncem loňského roku vypsány předčasné volby, vyrazila Rachel Makrisová na lov zprava doleva a nakonec uspěla, poslankyní zůstane, nyní za vítěznou Syrizu.

Levicové sdružení hlásající radikální změnu bude v parlamentě zastupovat i řada tváří známých z předešlého období, kdy reprezentovaly socialisty z PASOKu.

Takové zjištění by mohlo být uklidňující nebýt nepříjemného pocitu, že v Aténách mnoha poslancům záleží více na jejich funkcích než na programu strany, za kterou kandidují.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.