Kdyby jím nebyl, proč by se podílel na rozbíjení Rakouska-Uherska s jeho „skvělým“ jednotným trhem a armádou, která byla daleko více schopna se ubránit útokům zvenčí než „nějaké malé“ Československo? Dejme tomu, že kvůli jeho nedemokratičnosti a zkostnatělosti. Ale pokud by Masaryk smýšlel podobně jako dnešní sluníčkáři, předpokládám, že by sudetští Němci měli od počátku širokou autonomii, stejně tak Slováci či na Slovensku žijící Maďaři. A jistě by neměl potřebu vytvářet něco jako československý národ co by dominantní a většinovou sílu proti německému a maďarskému živlu.

A právě to, že se zachoval, jak se zachoval, je důkazem toho, že Masaryk vlastencem byl a svůj národ miloval. Jenže dnešní „obránci demokracie“ si z Masaryka berou jen to, co se jim hodí do krámu, tedy jeho humanizmus a liberální smýšlení, ale pokud jde o jeho vztah k národu, tak tento aspekt u Masaryka těžce a účelově přehlížejí, tedy našeho prvního prezidenta v podstatě myšlenkově vykastrovali, neboť sami vlastenectvím a vlastenci často pohrdají a nazývají je „zaprděnými Čecháčky“, v horším případě rovnou „fašisty“ a „xenofoby“.

Samozřejmě, Masaryk nebyl žádný národní šovinista, viz jeho role v hilsneriádě nebo v boji proti účelovým lžím ohledně rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, ovšem směšování vlastenectví či zdravého národovectví s nenávistí k jiným národům, rasám či etnickým skupinám je demagogickou lží, kterou šíří zapřisáhlí nepřátelé všeho tradičního, národního či vlasteneckého, je to jako házet do jednoho pytle např. sociální demokraty se stalinisty nebo Lidovce s inkvizitory odsuzujícími čarodejnice k upálení, zkrátka nic než demagogie. Jestliže si přeji, aby v Česku zůstala dominantní česká kultura a české hodnoty, tak zároveň můžu přát třeba Japoncům nebo Arabům, aby si na svém území uhájili svou vlastní kulturu a vlastní tradice. Nejsou to vlastenci, ale naopak multikulturalisté, kteří své hodnoty považují za univerzální a chtějí je vyvážet do celého světa, čas od času i za pomoci „humanitárního“ bombardování. Zdravý vlastenec nemá potřebu hodnoty svého národa vnucovat národům jiným, naopak, je schopen žít s ostatními národy v míru a přátelství, pokud není nucen se bránit.

Tak jak to teda s tím Masarykem je? Byl to první československý sluníčkář, nebo „zaprděný Čecháček z Moravy“?

Převzato z autorova blogu, titulek upraven redakcí.

Vyšlo na ePortál.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.