Dohoda o zóně volného obchodu mezi ekonomickými giganty je pouhým logickým vyústěním dlouholetých pokusů o zjednodušení obchodu a harmonizaci pravidel. Její význam pro EU je ještě znásoben tím, že USA jsou v pokročilém stádiu vyjednávání zóny volného obchodu s jedenácti partnery z oblasti Pacifiku. Negociace Transpacifického partnerství, jehož členy budou mimo jiné Kanada, Mexiko, Čile, Japonsko, Austrálie, Malajsie a Vietnam, se podle vyjednavačů blíží do cílové rovinky. Tím by největší ekonomický spojenec EU získal volný přístup na trhy, které dohromady tvoří asi 40 % světového HDP a asi 40 % obchodu USA. Představitelé členských států i činitelé EU, kteří prahnou po každé desetině procenta ekonomického růstu, si proto plně uvědomují, že misky vah se nebezpečně naklánějí v jejich neprospěch.

Proč tedy víc než milion občanů EU podepsalo petici proti TTIP? Důvodů je hned několik. TTIP jde mnohem dál než jen k pouhému zrušení cel. Hlavní složkou dohody bude odstranění netarifních bariér trhu, které povede k harmonizaci administrativních a technických postupů, které spolu s cly slouží jako ochrana domácích producentů před zahraniční konkurencí. Odstranění cel a netarifních bariér zjednoduší přístup evropských firem na americký trh a naopak. Typickým příkladem je automobilový průmysl, který si od TTIP slibuje skokové zvýšení exportu do USA. Avšak harmonizace pravidel by mohla EU přijít draho v jiných oblastech. Odborná studie připravená pro Evropský parlament identifikovala čtyři oblasti, ve kterých jsou regulace EU významně přísnější – chemický průmysl, zpracování drůbežího masa, geneticky modifikované potraviny a emise v letecké dopravě.

Dalším zásadním tématem je Investor-State Dispute Settlement (ISDS), neboli mezinárodní arbitráže umožňující investorům žalovat hostitelskou zemi v případě, že její legislativa poškozuje investiční aktivity dané firmy v této zemi. Případ pak rozhoduje trojice nezávislých arbitrů na půdě mezinárodních arbitrážních tribunálů. Podle mnohých hrozivě znějící doložka by tak mohla znamenat, že americké firmy by mohly žalovat kteroukoliv členskou zemi EU při jakékoliv změně legislativy, která ohrozí jejich investiční zájmy. Jako příklad se často uvádí oblast životního prostředí, ve kterém se EU snaží držet pozici světového lídra v boji proti změně klimatu.

Arbitráže však pro země EU nejsou žádnou novinkou. Podle Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) bylo v roce 2013 započatých 57 nových arbitráží, přičemž až 24 z nich je tzv. „intra-EU“, kdy poškozený investor i hostitelská země jsou z EU. Česká republika přitom kraluje hostitelským zemím s nejvyšším počtem arbitráží (7). Všechny žaloby pocházejí od investorů ze zemí EU. V top desítce podle země původu žalujícího investora najdeme sedm členských zemí EU, USA, Turecko a Jordán, přičemž počet žalob pocházejících z EU je 33, USA má na kontě 6 žalob, Turecko 5 a Jordán 3 žaloby.

Jak je vidět, ISDS není radno podceňovat, ale neměla by se stát nejsilnější zbraní odpůrců TTIPu. Jak podotýká Evropská komise, zatímco členské státy EU jsou zvyklé na přísnější ex-ante opatření v podobě regulací, arbitráž je zase běžnou praxí v USA. Obhájci ISDS proto tvrdí, že ISDS je cestou pro investory, jak se vyhnout zdlouhavému a často neefektivnímu soudnímu procesu v zemích jako Itálie, které jsou tím pověstné.

Vyjednávání o TTIP jsou často kritizována také pro svou netransparentnost. I když začala už v červnu 2013, všechny dojednané detaily, stejně jako záznamy z jednání zůstávají důsledně utajované. Znepokojující je také fakt, že americká strana zakázala té evropské distribuovat poziční dokumenty USA mezi členy Evropského parlamentu a Rady EU, i když ona sama je poskytla asi šesti stovkám amerických průmyslových lobby.

Nově jmenovaná eurokomisařka pro obchod Cecilia Malstrőmová, která během svého grilování čelila záplavě otázek ohledně transparentnosti TTIPu, se hned po jmenování rozhodla výrazně změnit komunikační strategii. Díky tomu občané EU uvidí, co TTIP v praxi přinese a jaký vliv bude mít právě na ně. Komise také změnila pravidla přístupu europoslanců k dokumentům. Nově mohou všichni poslanci EP nahlédnout do pozičních dokumentů Evropské komise. Takzvané konsolidované dokumenty, tedy dojednaná společná stanoviska obou stran v určité oblasti, ale nadále zůstávají přísně tajné. Dalším krokem k zprůhlednění procesu je povinnost zveřejňovat online veškerá setkání zástupců Komise s lobbisty od prosince 2014. Otázkou ale je, jak moc je tato snaha platná, když se vyjednávání už podle mnohých blíží ke konci.

Úspěšné ukončení vyjednávání TTIPu již v letošním roce se právě kvůli těmto problematickým oblastem jeví méně reálné. I když mnoho otázek zůstane nezodpovězených až do momentu odtajnění konečné podoby smlouvy, není pochyb o tom, že TTIP tvoří jeden z mezníků unijní obchodní politiky pro rok 2015.