V dnešních dnech si připomínáme 78. výročí ukončení 2. světové války v Evropě, ve které zemřelo 62 mil. lidí. Největší oběti na lidských životech přinesli lidé bývalého Sovětského svazu – zemřelo 27 000 000 (miliónů) vojáků a vyvražděných civilistů. Válka, která přinesla dosud nepoznané krutosti, které lidé (pokud se těmto vrahům dá říkat lidé) páchali na lidech. Genocida národů a etnik se páchala nejen na Židech, ale i Slovanech, cikánech, jako podřadných rasách. Ve válce byly zapojeny téměř všechny země světa.

Vojáci padli v boji. Civilisté byli vražděni. Města, vesnice pleněna. Nepohodlní občané všech národností, kteří měli jiný názor, komunisté, Židé, Rusové, Slované, Cikáni končili v koncentračních táborech, kde fašisté a nacisté vraždili nebývale krutým způsobem. Ke svému vraždění si postavili „továrny na smrt“. Z lidských kostí zavražděných vyráběli třeba mýdlo, z lidské kůže „kabelky“. Část způsobilých občanů byla použita k otrocké práci.

Tak vypadala 2. světová válka, mnohem krutější než 1. světová válka. Obě vznikly na základě touhy po bohatství, ovládaní území, zdrojů, nerostného bohatství. Obě vznikly na nejvyšších místech vládnoucích struktur, které místo „služby svým občanům“ posílaly syny a dcery svých zemí na smrt, na krvavá jatka. Zatím co strůjci této hrůzy popíjeli v bezpečí koňak a posunovali figurky vojáků po papírových mapách anebo si rozdělovali stávající, či budoucí kořist, obyčejní lidé bojovali o svůj holý život v bídě a žalu.

Zločiny 1. světové války naturalisticky popsal například Erik Maria Remarque ve svém díle „Na západní frontě klid“. I zde byli fanatičtí učitelé, kteří válku podporovali a své studenty přímo k účasti na frontě nabádali. Při čtení knihy si mnozí z nás nedokáží ve své fantazii představit hrůzy, které voják, mnohdy ještě kluk prožívá. Film natočený podle knižní předlohy tyto hrůzy dokresluje.

Stejné poznání můžeme vidět, nebo číst v dílech mnoha autorů popisujících 2. světovou válku. Filmy např. „Norimberský proces“, které jsou doplněny skutečnými dokumenty nejen z koncentračních táborů, ale také chováním souzených nacistů před soudním tribunálem, bezcitnost fašismu, nacismu dostatečně dotváří.

Fašismus, nacismus má hluboké kořeny, které se v touze po ovládání majetku, zdrojů a bohatství opět probudí ve chvíli, kdy se podaří vnést nenávist mezi lidi, kteří budou ochotni nastoupit „na jatka“ jako živá síla do prvních linií válečných konfliktů.

Fašismus, nacismus nebyl vymýcen. Rasová nadřazenost, touha po ovládání zdrojů a světového bohatství je neutuchající i za cenu miliónů zabitých lidí.

Každý z nás je odpovědný za to, co se nyní děje. Každý z nás by se měl snažit o zachování míru diplomatickou cestou, nikoliv podporováním válek a překrucováním dějin.

Uctívám památku všech nevinných obětí války, jejíž výročí nyní vzpomínáme. Bylo by pokrytecké nepoděkovat Rudé armádě, která se o ukončení 2. světové války zasloužila s největšími ztrátami. Kdy 27 miliónů obětí ze zemí Sovětského svazu tvoří téměř polovinu všech mrtvých.

Nevinným mrtvým patří naše úcta. Iniciátorům válek patří naše trvalé opovržení. Mír je nejvyšší hodnota.