Vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, dovolte mi nyní pár slov mimo téma této výroční zprávy. Můžete to chápat jako slova na rozloučenou.

Veřejný ochránce práv je ve dvacátém roce svého působení. Za těch dvacet let se samozřejmě instituce výrazně proměnila. Zákon prošel čtrnácti novelami a přibylo pět nových oblastí působení. Nejméně tři z nich jsou tak významné a důležité, že v některých zemích se na jejich práci zakládají nové, samostatné instituce (jako např. na Slovensku). V jiných zemích se tyto nové úkoly přidávají ombudsmanovi. V Evropě je to asi tak půl na půl.

Chci zde nahlas zopakovat, i když vy to samozřejmě dobře víte, že o všech těchto změnách rozhodl zákonodárce, tedy vy, respektive vaši předchůdci, nikoliv ombudsman. A uvést také to, že ta změna, která budí největší vášně, tedy ochrana příslušníků zranitelných skupin před diskriminací, byla přijata už za mandátu Otakara Motejla.

Někdy je dobré se bez emocí ohlédnout a podívat se na roli a užitečnost instituce. A to nejen prizmatem toho, kdo je v jejím čele, ale co ve skutečnosti dělá. Jak nejen ombudsman jako jednotlivec, ale především tým právníků Kanceláře jako celek pomáhá lidem. Jenom za dobu mého mandátu Kancelář prověřila desítky tisíc stížností a dnes, uvědomte si ten paradox, se mluví o dvou z nich ? o šátcích a pronájmech bytů Romům. Ostatní jakoby neexistovaly. Dalším paradoxem je, že v obou těchto případech, v nichž se dotčené osoby samy později soudně bránily, u nezávislých soudů uspěly.

Za tři týdny budete volit mého nástupce. Nenechte se zmást líbivými řečmi. Byla bych ráda, abyste zvolili toho, kdo bude pravdivě, poctivě a statečně vykládat právo ve prospěch všech, kdo se na něj obrátí, a těch, které má chránit z povahy zákona (tím mám na mysli ochranu zranitelných osob v zařízeních, kde je omezena lidská svoboda). To neznamená, že vždy dospěje k tomu, že má stěžovatel pravdu ? ale pokud je v právu, měl by se ho ombudsman zastat, i když za to nesklidí potlesk na otevřené scéně.