V moderní době to dokázal Jan Pavel II. A nyní papež František, který se rozhodl církev reformovat, postavit se proti nespravedlivé sociální diferenciaci a v poslední době se angažuje i v rizikových oblastech současného světa. Tím vstoupil i na pole světové politiky.

Již cestou do Turecka 30. listopadu dal papež František najevo, že si uvědomuje, jakou roli tato země sehrává v boji proti tzv. Islámskému státu a jaké vnitřní potíže má, když nic jiného nezbývá než se spolehnout i na kurdské ozbrojené síly.

I tady zůstal papež svůj: odmítl luxusní vůz a dal přednost fiatu; jenže turecký prezident Erdogan ho přijal v paláci o tisíci komnatách.
Rozhodujícím tématem třídenní návštěvy ale znovu byl dialog mezi náboženstvími. Papež se domnívá, že Blízký východ byl až příliš dlouho dějištěm bratrovražedných válek. Zásadní pro něho je, aby „muslimští, židovští a křesťanští občané... požívali stejná práva a přebírali stejné povinnosti". Vyzval proto ke společnému úsilí porazit tzv. Islámský stát.

Papež František se spolu s představiteli kanadských společenských organizací stal i prostředníkem přípravy pro světovou veřejnost nečekané historické a zároveň kontroverzní změny postoje Obamovy administrativy ke Kubě. Po více než půlstoletí mají být obnoveny diplomatické styky, zrušeno embargo Barack obama se má sejít s Raúlem Castrem. Americký prezident přiznal, že sankce byly neúčinné. O sankcích proti Rusku si nejspíš myslí něco jiného. Ten rozdíl ale vysvětli Jiří Pehe (Globální propojení, Právo 22. 12.)

Jako primární příčina zcela překvapivého amerického kroku se uvádí výměna vězňů. Důvody budou hlubší. Jedním z krajních hypotéz je zaskočit Rusko, aby v případě vyzbrojení Polska a Ukrajiny moderními zbraněmi nesáhlo k podobnému kroku jako v roce 1961 za Kennedyho a Chruščova, kdy se v kubánské krizi ocitl svět na pokraji třetí světové války. Této domněnce do určité míry protiřečí odpor řady republikánů, stejně tak informace, že se o tom rok vedla tajná roční jednání.

Papež se stejně tak pro mnohé překvapivě odmítl sejít s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou, který byl v Římě na setkání s nositeli Nobelovy ceny míru. Vatikán rozhodnutí zdůvodnil tím, že nechce narušit vztahy s Čínou. Zklamal tak nejen dalajlámu, ale logicky i stoupence Václava Havla.

Na tento papežův krok se v televizním rozhovoru zeptala moderátorka i Tomáše Halíka, který mluvil o potřebě otevřenosti katolické církve a ocenil i papežovy převratné kroky. Ale položené otázce by se byl raději vyhnul. Když moderátorka trvala na odpovědi, jestli by přijetí dalajlámy papežovi doporučil, tak nakonec řekl, že ano.

Papež Františkem v čele katolická církev tak přispívá nejen k duchovnímu a sociálnímu rozvoji lidské společnosti, ale i k řešení zahraničně-politických a bezpečnostních problémů. Proto je stejně jako před lety Jan Pavel II. uctíván nejen věřícími, ale i ateisty.

Jednou z příčin, proč se papež těší takové úctě je, co řekl v Tiraně: "Atmosféra úcty a vzájemné důvěry mezi katolíky, pravoslavnými a muslimy je pro tuto zemi vzácným darem. Tím více vzácným zvláště v těchto dobách, kdy autentický duch náboženství zneužívají extremistické skupiny a kdy se náboženské rozdíly překrucují a používají jako nástroj k jiným cílům."

(Autor je sociolog)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami