Společné prohlášení předsedy vlády Arménské republiky, prezidenta Ázerbájdžánu a prezidenta Ruské federace z 10. listopadu se věnovalo vytvoření udržitelného příměří v náhorně-karabašském konfliktu a rozmístění ruských mírových sil v Arcachu (původní arménský název Náhorního Karabachu). Prohlášení bylo mezinárodním společenstvím široce uvítáno, a rovněž současně přineslo naději, že brzy bude dosaženo politického řešení v rámci formátu spolupředsednictví Minské skupiny OBSE. 

Vskutku, třístranné prohlášení je třeba chápat nikoliv jako konečné politické a trvalé urovnání náhorně-karabašského konfliktu, včetně budoucího statusu Arcachu.

Válka rozpoutaná proti Arcachu byla nejen válkou proti nezávislosti, svobodě a důstojnosti arménského lidu, ale také hrozbou pro samotnou naši existenci a právo na život v naší historické vlasti. Genocida a další masová zvěrstva jsou obvykle předem plánována a provádějí se se zaměřením na civilní obyvatelstvo, na ničení kulturního a náboženského dědictví spolu se šířením extrémní nenávisti. Agrese proti Arcachu, kterou Ázerbájdžán rozpoutal za nepřetržité podpory a povzbuzování Turecka, byla nejen předem plánovaná, ale byla také doprovázena četnými hrubými porušeními zákonů a zvyklostí platných v ozbrojených konfliktech, válečnými zločiny včetně úmyslného cílení na civilní obyvatelstvo a na nezbytnou infrastrukturu za použití zakázané kazetové munice a chemických zbraní, poprav, nelidského nebo ponižujícího zacházení s válečnými zajatci a civilními zajatci, stětí, mrzačení mrtvých těl a dalších dobře zdokumentovaných zločinů. To vše za účelem vyhlazení arménské populace ze země jejich předků. Stejnému osudu byly vystaveny předměty historicko-kulturního dědictví arménského lidu úmyslným ničením, nebo v některých případech umělou „albanizací“, což má umožnit další ázerbájdžánsko-turecké aspirace na etnické čistky. Všechny tyto činy byly provedeny obyvatelům Arcachu během války a odehrávají se i nadále, a to i po vstupu v platnost třístranného prohlášení o zavedení příměří, což svědčí o genocidním záměru proti arménskému lidu. Nové oběti genocidních akcí svědčí o tom, že arménský lid byl znovu vystaven existenční hrozbě.

Nedávná zvěrstva páchaná ázerbájdžánskou stranou vycházejí z anti-arménské politiky podněcované a podporované vedením Ázerbájdžánu a Turecka po celá desetiletí.  Na jedné straně představitelé Ázerbájdžánu na různých mezinárodních fórech informují o své připravenosti zajistit mírové soužití Ázerbajdžánců a Arménů, na druhé straně jsme denně svědky případů porušování dohodnutých ustanovení, brutálních vražd, mučení a ponižování arménských civilistů a válečných zajatců ázerbájdžánskými ozbrojenými silami, které jsou natáčeny, a následně v ázerbájdžánském segmentu sociálních médií široce šířeny a chváleny.

Centrem vojenských operací prováděných Ázerbájdžánem, spolu s do očí bijící provokací a podporou Turecka, byly, a nadále jsou genocidní záměry na úplné vyhlazení Arménů z Arcachu, a na jejich deportaci z jejich historické vlasti, což je rovněž otevřeně demonstrováno v logice jejich poválečné rétoriky a vývoje. Štváčská a nepřijatelná prohlášení vůdců Turecka a Ázerbájdžánu během nedávné přehlídky v Baku, adresovaná arménskému lidu, jejich záměrné vyzdvihování autorů arménské genocidy, a provokativní nároky vůči mezinárodně uznávanému území Arménské republiky ukazují skutečnou povahu turecko-ázerbájdžánské expanzivní politiky, která podkopává regionální bezpečnost a stabilitu, a rovněž hrozí expanzí do sousedních regionů.

Nedostatečné odsouzení a beztrestnost za minulé zločiny vytvářejí úrodnou půdu pro popírání a ospravedlňování genocidy, zatímco popírání genocidy se stává základem státní ideologie, která dále podporuje netoleranci a xenofobii. Negativní stereotypy, projevy nenávisti a prohlášení vykazující nesnášenlivost jsou v Ázerbájdžánu a Turecku podporovány na nejvyšší politické úrovni. Státem propagovaná nenávist vůči Arménii a Arménům dále vytváří  podmínky pro páchání zločinů z nenávisti vůči Arménům.

Pouze politicky vyjednané urovnání, které bude respektovat práva všech, může přinést mír a smíření v oblasti jižního Kavkazu. Současně by k dosažení tohoto cíle mělo Turecko, jehož genocidní bilance proti Arménům je dobře známá, upustit od svojí destabilizující politiky a zdržet se jakýchkoli kroků, které by mohly dále podněcovat napětí.

Za daných okolností zůstává zásadní prioritou zajištění komplexní bezpečnosti Arménů v Arcachu.  Arménie zdůrazňuje potřebu nastolení statutu Arcachu na základě práva jeho lidu na sebeurčení, deokupaci území Arcachu, které se ocitlo pod ázerbájdžánskou kontrolou a zachování jeho náboženského a kulturního dědictví. Vyzýváme všechny země a zejména Českou republiku, aby se jasně vyjádřily k akcím Ázerbájdžánu zaměřeným na porušení režimu příměří, k provádění politiky etnických čistek a obsazování arménských obcí i k destruktivní roli Turecká v regionu.

Ašot Hovakimjan

Velvyslanec Arménie v ČR