Republikáni neměli pro Obamovu zahraniční politiku vůbec vlídná slova a říkali o něm, že je: slaboch, nerozhodný, zmatený, proradný, zbabělý, naivní, nekonzistentní, postrádá vizi a je nezkušený. Často uváděli, že jeho odmítání použití síly podkopává americkou moc a důvěryhodnost.

Ale dva hlavní republikánští kandidáti Donald Trump a Ted Cruz přitom opustili rétoriku vojenských jestřábů. Všimněme si, že v prosinci minulého roku Cruz ostře kritizoval „bláznivé neokonzervativce, kteří jsou schopní napadnout kteroukoli zemi světa a posílají naše děti umírat na Blízký východ.“ 

O něco později ve svém projevu před nadací konzervativců Heritage Foundation, zdůraznil škodlivost amerických intervencí: „Nepatříme k těm, kteří podporují občanskou válku v Sýrii.“ To rezonuje s prohlášením Obamy z 10. prosince 2013, kdy uvedl, že konflikt v Sýrii je „cizí občanská válka“.

Právě tak Donald Trump nemá v úmyslu zapojit se do expedice na Blízkém východě. Říká: „Utrácíme tam miliardy dolarů a zatím se infrastruktura země rozpadá.“ Zaznělo to podobně jako Obamovo prohlášení v roce 2011 při stahování amerických vojsk z Afghánistánu: „V minulém desetiletí stály války miliardy dolarů, a to se dělo při nárůstu našeho dluhu a v těžkých časech pro ekonomiku. Nastal čas soustředit se na budování našeho státu.“

U demokratů bylo častým jevem, že během nominací při volebních prezidentských kampaních byli kandidáti kritičtí k vojenským intervencím. Byl to například George McGovern, který se stavěl proti válce ve Vietnamu, dále černošský baptistický pastor Jesse Jackson, který se účastnil nominací v letech 1984 a 1988 a kritizoval USA v účasti na svržení režimu v Nikaragui. Konečně rovněž Obama se stavěl v roce 2008 proti válce v Iráku.

Vraťme se ještě do roku 1952 ke kandidátovi Robertu Taftovi. Byl to republikánský senátor z Ohia, který oponoval Marshallovu plánu a NATO jako neefektivnímu a příliš nákladnému. Věřil tomu, že USA by se neměly dopouštět silového řešení a připouštěl jej pouze v případě „přímého ohrožení svobody amerického lidu“. Tehdy jen o vlas prohrál s Dwightem Eisenhowerem.

Od té doby byl ale klíč k úspěchu v republikánských primárkách potvrzením vedoucí role USA ve světě. To bylo ještě v roce 2008 hlavním tématem zahraničněpolitického programu kandidáta Johna McCaina a v roce 2012 Mitta Romneye. Proto tolik současná otočka republikánského kandidáta překvapila a zejména to byl šok pro konzervativní tábor, který je rozhořčený a pohoršuje se nad Barackem Obamou, že nedostatečně bombardoval některé země. Bývalý senátor z Illinois se ocitl v kritice, že během svých dvou mandátů v Bílém domě vedl politiku, která nebyla založena na žádném velkém principu. Je zde srovnání s Harry Trumanem (zastavil SSSR), Dwightem Eisenhowerem (bojoval s komunismem), Richardem Nixonem (uvolnění napětí), Jamesem Jimmy Carterem (lidská práva), Ronaldem Reaganem (boj s „říší zla“) nebo Georgem W. Bushem (boj proti terorismu). Po Obamovi nezůstává žádná doktrína, pouze souhrn často kontradiktorických rozhodnutí.