Lékařka dobře sice popsala klinický obraz nemoci u pana prezidenta, ale závěr o jeho pracovních schopnostech byl velice nesprávný.  Někteří lékaři a politici spíše hodnotí jeho svéprávnost či nesvéprávnost. Podle toho, co jsme viděli v televizi můžeme hodnotit, že jde o subicterický nebo icterický stav nemocného. V tomto stadiu jaterního onemocnění i sebemenší fyzická či psychická námaha vede k vyčerpání. Proto v tomto případě vůbec nelze mluvit  o svéprávnosti či nesvéprávnosti pacienta. Posuzuje se pouze jeho momentální práceschopnost při výkonu jeho povolání. Vzhledem k výše uvedenému by se někteří lékaři i politici měli omluvit jak panu prezidentovi, tak i veřejnosti. Posudek o práceschopnosti pana prezidenta by měli posuzovat hepatolog, neurolog a chirurg. Kteří by doporučili konzervativní nebo operativní léčbu. Například posouzení možnosti transplantace jater. Návrh na složení této posudkové komise - konsilia by měl určit vždy ministr zdravotnictví. Ale proto, že máme ministra zdravotnictví nelékaře, dochází k těmto zmatkům. Nebudeme mluvit ani o tom, jaké zmatky dělají pracovníci kanceláře pana prezidenta. Zjevně jim jde především jen o udržení jejich lukrativních funkcí. Proč pan ministr zdravotnictví dodnes nejmenoval odborné konsilium, které by posoudilo krátkodobou či dlouhodobou práceschopnost pana prezidenta?  Není to chyba v systému? Otázkou zůstává, kdo tento chaos do systému vnesl. Že v čele tak důležitých rezortů nejsou odborníci - profesionálové.