Ale nějak nevidíme světlo v tunelu, že by se relativně zlepšilo naše živobytí. Chápeme, že dejme tomu plyn náš stát nemá, a proto jeho cenu nemůže regulovat. Ale vodu, elektřinu, teplo a odpad vlastníme odjakživa. A proto jejich cenu svým chováním ve spotřebě můžeme ovlivnit. Nebo bychom alespoň měli. Znovu musíme zdůraznit, že se o to snažíme již 30 let. Ale čím víc šetříme, tím více se tyto komodity zdražují. Není to náhodou tím, že vodu, teplo, elektřinu (dovoz elektřiny) i odpadové hospodářství bylo předáno do soukromých rukou v převážné míře nadnárodních společností, kterým jde pouze a jenom o zisk, a o to, vyvést z České republiky co nejvíce kapitálu? Proto se ptáme vedení státu: "Kdy nastoupí konečně efekt, že po šetření spotřeby vody, tepla, snižování odpadu a třídění odpadu přijde i snížení cen? Druhá otázka: "Jak dlouho ještě bude trvat to, že čím více šetříme, na těchto komoditách, tím více se jejich cena zvyšuje? Za to jsme bojovali v roce 1989?" 

Tak zvané "potupné králíkárny" Václava Havla jsou najednou lukrativní nemovitosti. "Kdy konečně dojde k slibovanému blahobytu po klausovském utahování opasků.?" Poslední otázky: "Kdy se vrátí tyto komodity do poctivých českých rukou?"  "Co na to naše vláda?" A kdy již nastane doba, že šetření přinese své ovoce? S tím souvisí i to, že by naše vláda i parlament měli hlídat, kdo a jak hospodaří s národním majetkem.

MUDr. Bohdan Babinec, CSc.

Miroslav Josef Bezecný, ČSSD