Jejich obchodní značku je nyní možné objevit v titulcích více než dvou a půl tisíce českých i zahraničních filmů. Tolik jich bylo na barrandovském vršku nad Prahou za 80 let jejich existence natočeno. A máme tady další jubileum, spojené s několika rouhačskými otázkami: Byl zakladatel těchto ateliérů Miloš Havel, strýc exprezidenta Václava Havla, homosexuál, kolaborant nebo zachránce českého filmu?

Mezi mými hereckými známými kolují velmi rozporuplné názory, i když všichni Högerové, Noví, Burianové, Schránilové, Kohoutové, Peškové, Hrušínští, Baarové, Gollové či Kabátové a další moc dobře věděli, že jim Miloš Havel a jeho submisivita k nacistům zajistila pohodlný život. Byli to jistě průzrační lidé, kteří milovali herectví a byli ochotni mu vše věnovat. Dokonce tolik, že své nejlepší filmy natočili během válečných čtyřicátých let minulého století na pražském Barrandově.

Vděčili za to jednomu z rodu Havlů. Miloš Havel se narodil 3. listopadu 1899 jako mladší ze dvou synů majitele stavební firmy Vácslava Havla. Jelikož se Havlovi léta podíleli na hospodářském vedení Národního divadla, měli úzké styky s řadou osobností kulturního života. Miloš Havel se stal dokonce na čas členem Národní obce fašistické. Havlové v té době vlastnili pět pražských kin a založili filmovou produkční společnost Lucernafilm, v jejímž vedení Miloš seděl od devatenácti let.

V roce 1934 byla rozpoutána kampaň proti výrobnímu monopolu společnosti A-B a proněmecké orientaci jejího vedení, protože Havel upřednostňoval německé firmy, s nimiž měl - stejně jako se zástupci Říšské filmové komory a německého ministerstva propagandy - výborné kontakty. To ale nebránilo Němcům, aby Miloše Havla po okupaci o ateliéry připravili. Už 16. března 1939 informoval Němce  o rezignaci svých židovských ředitelů Levoslava Reichla a Osvalda Koska a o propuštění židovských režisérů Jiřího Weisse a Waltra Schorsche.  Ztratil sice ve firmě majoritu, ale byl za své akciové podíly finančně odškodněn.

Během okupace se barrandovská studia ocitla v područí nacistického Německa. V letech 1941 - 1945 zde byly postaveny velké ateliéry s pomocí židovských "podlidí". V roce 1940 totiž navezli na Barrandov Němci zajatce, kteří pracovali na stavbě a navíc byli využíváni k natáčení masových scén o válečných vítězstvích wehrmachtu. Nacisté vnímali film jako mocný nástroj propagandy. Pro barrandovské ateliéry znamenalo období okupace příliv velkých investic do modernizace a rozšíření kapacit.