Jak jsme se ke komunismu dostali

Na prezidentské standartě státu máme napsánu lež, hezčími slovy řečeno polopravdu: „Pravda vítězí!“. Otcové tohoto sloganu nedořekli, kdy pravda může zvítězit – jen tehdy, stojí-li za ní odhodlané bohabojné společenství statečných lidí. Podle běhu lidských věcí následovali to, co na standartě vyřčeno nebylo. Nepostavili jsme se Hitlerovi, nebojovali jsme za svou svébytnost, za svůj stát. Edvard Beneš, hlava státu se vznešeným heslem na standartě, svůj lid v boji za pravdu nevedl. Rezignoval a utekl. Uprostřed války pak jel bez dohody se spojenci vyjednávat se Stalinem. Vůkol dal najevo, že o pravdu nejde. Že jde o zájmy. Uprostřed války nás prodal tam, kde cítil více síly.

Po válce nechal vyhnat více než tři miliony Němců. Obyvatele země, kteří v ní sídlili po staletí a mezi kterými byli nacisty jen někteří. Tak společenství ctící pravdu a trvající na ní nejedná. Většina neprotestovala. Mnozí si po Němcích nakradli. Udělali jsme padoušství. Vyhnáním Němců jsme se také přihlásili ke komunismu. Politické strany, které vítěz ponechal na scéně, souhlasily se zákazem nejsilnější prvorepublikové strany – Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Vznikla Národní fronta. Před Vítězným únorem nekomunističtí politikové odstoupili z vlády. Odpor proti komunistickému puči neorganizovali.

Sebranka českých komunistů se stala nejvěrnějšími sluhy Stalinových pochopů. Z nás ze všech udělali zaměstnance komunistického státu. V Československu nesměl zůstat soukromý holič, soukromý švec. V zemědělství vykořenili a plošně vyhubili vrstvu vlastníků – hospodářů na půdě. Společenství, jehož děti odcházející do měst dávaly základ společenské morálky a pracovitosti celé zemi.

V Československu bylo vykonáno nejvíce politických vražd ve jménu komunismu. Tento „lidově demokratický“ stát měl (per capita) nejvíce politických vězňů. Na počet obyvatel měla naše země také nejvíce členů komunistické strany. Toto vše bylo vykonáno našima rukama, bylo to dílo našich banditů.

Jak komunismus změnil metody

V roce 1968 předvoj dělnické třídy – českoslovenští komunisté vyhlásili socialismus s lidskou tváří. Podobně jako si jejich předchůdci napsali na prezidentskou standartu „Pravda vítězí!“. V té době nastávala v sovětské „říši zla“ krize proletářského komunismu. Straničtí funkcionáři řídící obludný totalitní stroj nezvládali situaci. Ideologie přestávala fungovat. Bylo nezbytné vyměnit hesla a technologii řízení modernizovat. Československý komunismus s lidskou tváří – jako by komunismus mohl mít lidskou tvář – byl úvodní signálem k ideovému a mocenskému přezbrojení – překabátění „sovětského tábora míru a socialismu.“