Zákon vyvolal značný mediální zájem i u nás. Nepochybně souvisí s obrovským zájmem, který je v postmoderní společnosti věnován sexualitě obecně. Odpůrci ideologie homosexualismu (přiznám se, že se k nim počítám, byť se nepovažuji za odpůrce homosexuálů) pochopitelně zbystřili pozornost. Nejde snad o další výdobytek sexuální revoluce? Domnívám se, že pokud tento zákon bereme izolovaně a nehledáme v něm souvislost s přesexualizováním západní společnosti, nemusíme bít na poplach. Každoročně se i u nás narodí několik desítek dětí, které mají jak mužské, tak ženské pohlavní orgány. Ve větším Německu jde počet takových dětí do tisíců. Doposud se rozhodovali rodiče v součinnosti s lékaři, zda má jít o chlapečka nebo o holčičku, pak se provedl chirurgický zákrok, který „nadbytečné“ orgány odstranil, a aplikovala se hormonální léčba. Toto řešení bude pochopitelně možné i u dospělého člověka. Rozdíl bude ovšem v tom, že zatímco doposud o novorozeňatech rozhodovali rodiče, případně lékaři, nyní bude rozhodnutí odloženo a rozhodne se sám postižený člověk.

Kdyby současná společnost nebyla přesexualizovaná, proběhla by zmiňovaná změna zákona patrně bez výrazného zájmu médií. Tomuto mediálnímu zájmu se ovšem nelze divit, neboť problematika, kterou německá legislativní změna řeší, souvisí s dvěma fenomény, které jsou ovšem – přinejmenším podle mého mínění – mnohem závažnější a eticky spornější.

Prvním z nich je možnost, aby si rodiče zvolili pohlaví dítěte, které se jim má narodit. Tato volba je již technologicky možná. Je ale rovněž žádoucí?

Nutno poznamenat, že rodiče v některých kulturách – jde především o Čínu a Indii – „volili“ vždycky. Dávali přednost chlapcům, a pokud se narodila holčička, mnohdy ji po narození utratili. (Stejná byla praxe ve starověké Římské říši; tato praxe tam ovšem skončila s nástupem křesťanství.) Když do čínské a indické kultury začala pronikat medicína umožňující vyšetření ultrazvukem, rozhodli se mnozí rodiče pro potrat, jakmile zjistili, že se má narodit holčička. V Indii a v Číně je dlouhodobě více mužů než žen; v Evropě a v USA je tomu naopak. Zatímco v Číně je 51,53 % mužů a 48,47 % žen, ve Spojených státech je situace prakticky přesně opačná: Je tam 51,5 % žen a 48,5 % mužů. V nižších věkových kategoriích je ovšem v Číně poměr mužů a žen ještě výrazně odlišnější, protože v Číně – podobně jako ve většině států světa – se ženy dožívají vyššího věku. Tedy i mezi Číňany staršími 62 let převažují ženy nad muži.