„Fiskální waterboarding“ slovy nového ministra financí Yanise Varoufakise nemohl nikdy fungovat. Může vítězství Syrizy zahájit konec procesu evropské integrace?

Je třeba předznamenat, že politický program nové řecké vlády v čele s charismatickým premiérem Alexisem Tsiprasem bude realizován v rámci mantinelů stávajícího ekonomického a politického systému. 

Nejde proto o žádný levicový puč v „kolébce demokracie“, jež několik uplynulých let prožívala „noční můru“, jak poznamenal nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman. 

Status quo prozatím v této zemi zůstane neporušen, i když pokud se Aténám povede vymanit se z ekonomického marasmu, mohou v pozitivním slova smyslu infikovat a posílit další progresivní levicové platformy na starém kontinentu, příkladně španělské hnutí Podemos, jež se už nyní těší velké podpoře. 

Díky Syrize existuje naděje na zmrtvýchvstání autentické levice v Evropě, kde v řadě států EU ekonomická krize, zapříčiněná nezodpovědnou politikou velkých finančních institucí, zanechala spoušť. 

Nárůst obliby obdobných politických stran napříč Evropou, která čelí xenofobním až fašistickým seskupením, by ale nakonec přece jen mohl představovat nesouhlas s panujícím establishmentem, a v určité podobě by projekt evropské integrace postavený na neoliberální doktríně, která jak se zdá, přežila sebe samu, mohl začít povážlivě korodovat. 

K tomuto pro Evropu jistě chmurnému scénáři se podrobně vyjádřil ředitel think-tanku Foreign Policy in Focus John Feffer. 

Ten tvrdí, že rozpad a násilí Blízkého a Středního východu se očividně odrazily jak ve Spojených státech, tak v Evropě a narušily její vizi integrovaného celku, jak nyní ukázaly teroristické atentáty v Paříži. 

Zatímco boje na Blízkém a Středním východě zdaleka neutuchají, směřování a podoba hospodářsky upadající Evropy jsou – pod vlivem z jedné strany zvyšující se popularity islamofobních, někdy až fašistických stran, a ze strany druhé levicových projektů – znepokojivou neznámou, jak míní Feffer. 

Podle jeho názoru se samotný projekt Evropské unie, tedy jedinečný experiment minulého století, může začít nezadržitelně drolit a upadat, neboť klíčové státy EU, jako jsou Francie a Německo, tváří v tvář uměle nafukované hrozbě islámského terorismu vytvářejí obranné bezpečnostní aparáty podle vzoru Spojených států. 

Feffer píše, že se dnes nejedná o silnou Evropu tak, jak ji v roce 1989 triumfálně popsal politolog Francis Fukuyama, proslulý svou frází o „konci dějin“ a triumfu liberální demokracie též v podobě bruselské byrokracie. 

Nejde ani o „neexistující alternativu“ vůči statu quo slovy bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové. 

Evropa se spíše vrací k meziválečnému období, konkrétně do 30. let, kdy byla sevřena dvěma ničivými válkami, ačkoliv podle Feffera jí tak pustošivý válečný konflikt nehrozí. 

Můžeme jen doufat, že se Evropa naopak za etablování progresivních politických subjektů typu Syriza a Podemos jako loď nepotopí a nepodlehne svádivému volání fašizujících se sirén.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.