Dnes snad už nikdo nepochybuje, že jsem měl pravdu s předpovědí začátku této války, stejně jako stále více lidí už nepochybuje o správnosti mých slov o získání části Ukrajiny Ruskem. Lidé také vidí, že přesně jak jsem od začátku konfliktu předvídal, neporazily Rusko ani HIMARS, ani západní tanky, děla a technika, ani sankce. Je to stejně tak zřejmé, jako je zřejmé, že Vladimír Putin žije, ačkoliv naše média několikrát tajemně naznačovala opak.

Moji odpůrci poukazují na jinou věc. Říkají, že jsem se spletl v předpovědi, že Rusko porazí Ukrajinu během pár týdnů. Nestalo se to, přesto tvrdím, že jsem měl pravdu. Říkal jsem to na začátku konfliktu a trvám na tom i nyní: Rusko bylo schopno Ukrajinu vojensky porazit během pár týdnů a bylo by toho schopno i nyní, pokud by válčilo jen s ní samotnou. Ale na ukrajinském válčišti proti sobě nebojují jen tyto dvě strany. Rusko zde čelí Ukrajině, ekonomicky a vojensky podporované prakticky celou NATO a dalšími prozápadními zeměmi. A ačkoliv je v tomto boji prakticky osamoceno, situace Ukrajiny se den za dnem zhoršuje a Západ se spolu s ní blíží prakticky neodvratné porážce.

Pro lidi, kteří stále nevěří tomu, že na Ukrajině bojuje Rusko s celým Západem, si dovolím ocitovat ukrajinského ministra zahraničí Dmytro Kulebu: „Pokud Západ nemůže vyhrát v této válce, jaká by musela být válka, v níž by vyhrát mohl?“ To je, myslím, naprosto jednoznačné.

Západní politici včetně těch našich si budou muset začít rychle zvykat na myšlenku, že válka na Ukrajině je prohraná. Nezbude jim nic jiného, než porážku překousnout a smířit se s ponížením, které to Západu přinese. Trvalé přičlenění čtyř nových regionů k Rusku navždy uzavře cestu Ukrajiny do NATO a „ponížený Západ“ se bude muset uchýlit ke strategii omezení dalších škod.

Většina lidí se stále domnívá, že ve válce proti sobě bojují jen vojáci obou zúčastněných stran. Tato myšlenka je vzdálená realitě stejně, jako je Země daleko od Slunce. Daleko důležitější než vojáci, jsou používané technologie – satelitní systémy, dělostřelectvo, drony, letadla, vrtulníky a tanky. Řekl bych, že vojáci tvoří maximálně dvacet procent hodnoty armády. Zbytek jsou kvalitní zbraně, technologie a samozřejmě také ideologie a ochota bojovat.

Většina vojáků, bojujících na Ukrajině, jsou její občané. Zdůrazňuji slovo většina, protože zde bojuje také hodně „dobrovolníků“ například z Británie. Byli to právě oni, kdo pomocí střel Javelin zničili ruský konvoj na začátku války, v loňském březnu. Zahraniční „dobrovolníci“ obsluhují také rakety, jimiž jsou ostřelovány ruské lodě, ovládají průzkumné drony velkého dosahu a zpracovávají satelitní informace, které nepřetržitě poskytují síly NATO.

A nakonec jeden příklad. Kdybych měl odpovědět na otázku, kdo by dnes zvítězil ve válce mezi Německem a Českou republikou, odpověděl bych, že Německo určitě porazí Česko během pár týdnů, stejně jako jsem to říkal ve vztahu Ruska a Ukrajiny. Ale dejte České republice zbraně a zbraňové systémy za 600 miliard dolarů, jako je dostali Ukrajinci, dejte české armádě volný přístup k nejlepším satelitním snímkům, neomezený počet dronů, tanků, obrněných vozidel, vrtulníků, raket a pár tisíc „dobrovolníků“ s nejlepším výcvikem a zkušenostmi z nasazení v misích NATO, a můžeme začít psát o hrdinných Češích, kteří dělají nemožné, aby se statečně ubránili německé armádě.