První věcí, kterou mám na srdci, je samozřejmě prohlášeni francouzského prezidenta Macrona, který zřejmě chyběl, když ve škole probírali, jak v Rusku dopadl jeho krajan Napoleon, že francouzští vojáci „možná budou muset jít bojovat na Ukrajinu“.

Musím se ho zeptat: „Zbláznil jste se?! Opravdu chápete, co znamená vyhlášení války Rusku? Zvlášť teď, když volby v USA brzy vyhraje Donald Trump, který jasně řekl, že žádnou válku s Ruskou federací podporovat nebude?“ Doufám, že tenhle debil (omlouvám se za ten výraz, ale jinak to vyjádřit nejde) chápe, že jde do války, do které ho nikdo nenutí a že ji prohraje. Rád bych věřil, že Macron jen chce tlačit na prezidenta Putina, aby přistoupil na diplomatická jednaní. Musíme se od infantilních názorů tohoto nezkušeného a nezodpovědného člověka držet co nejdále, je pro nás nebezpečný.

Další velmi podstatná věc je naše chování vůči nejbližšímu partnerovi, Slovensku. Vím, že ve světě zítřka, plném hrozeb a nejistot, Česká republika nemůže a nebude existovat jako osamocený malý stát. Podle mého názoru se dnes sice tvoří nové bloky a vojenské pakty na nejvyšší geopolitické úrovni, ale pro nás je stále nejdůležitější politické spojenectví na bázi Visegrádské čtyřky. Na jeho existenci a rozvoji musíme spolupracovat. Kdokoliv tvrdí, že Poláci, Slováci, či Maďaři nebudou chtít být jeho součástí, nerozumí strategii a není schopen dohlédnout ani do nejbližší budoucnosti. Proč si to myslím?

Německo a jeho jazykově i geograficky spřízněný spojenec, Rakousko, také tvoří přirozený blok. V obou těchto zemích i s nimi sousedícím Švýcarsku se ale již dnes díky obrovskému množství muslimských imigrantů vytváří zcela jiný svět a mají zde jiné priority, než jaké máme a budeme mít my, Maďarsko, nebo Slovensko. To logicky směřuje k vytvoření virtuálního bezpečnostního ostrova ve středu Evropy, odlišného od okolních oblastí.

Naší strategickou výhodou je a bude fakt, že jsme neumožnili rozsáhlý vstup muslimských migrantů na naše území. To nás může uchránit osudu západní Evropy, jejíž původní obyvatelstvo neodvratně čeká velký boj o politickou a náboženskou dominanci a kontrolu ve vlastních zemích. Tyto státy neodvratně doplatí na léta trvající chybnou migrační politiku.

Třetí věcí je tvrdohlavost a arogance naší vlády, která odmítá respektovat reálnou situaci na Ukrajině i neodvratný výsledek války. To je smutné a velmi nebezpečné. Čím silnější a zkušenější je ruská armáda, tím osamocenější a politicky i ekonomicky trapnější je Česká republika v otevřených provokacích vůči Ruské federaci. Vláda naprosto ignoruje prokazatelná fakta, že Ruská federace vítězí i proti NATO a místo snahy o ukončení konfrontace a zahájení mírových rozhovorů vede agresivní útoky proti představitelům RF a má radost, když je obviňována z účasti na útocích, vedených na ruském území vůči civilním cílům.

A poslední věcí, kterou chci zdůraznit, je naprosté ignorování skutečnosti, že radikální muslimská ideologie nezanikla. Její nositelé jen nabírají síly. Konflikt mezi Izraelem a Hamásem znovu jasně ukázal několik věcí:

1. Mnoho západních států již nemá kontrolu nad muslimskou částí obyvatelstva na svém území a je stále více evidentní, že Evropa již zahájila cestu k zásadním demografickým změnám.

2. Evropské země ztrácejí základy vlastní civilizace a spolu s nimi zaniká i jejich schopnost bránit vlastní kulturu a národní identitu.

3. Kdokoliv zná mentalitu obyvatel Blízkého východu, ten ví, že být empatický a vstřícný není vnímáno jako morální hodnota, ale naopak jako slabost.

Evropané to dosud nepochopili, ale já vím, že až procitnou a uvědomí si pravý stav věci, tak se tomuto procesu vzepřou a začnou bojovat.

Takováto válka však vyžaduje politickou vůli, připravenost, odolnost občanů a hlavně silnou armádu a policii. Problém je v tom, že do vzniku této války bude politika, policie i armáda nepřátelskou ideologií islámu nakaženy a rozvráceny. A jestliže z Ukrajiny utekla před válkou jedna třetina obyvatelstva, z velké části lidí v bojeschopném věku, jsem přesvědčen, že minimálně polovina Francouzů, Švédů, Belgičanů a občanů dalších islámem zasažených západních států bude rovněž utíkat do bezpečí.

Západní politici sledují vývoj izraelského konfliktu v Gaze, snaží se plnit požadavky teroristů a prosazují jim ústupky. Musí ale počítat s tím, že tato ideologická válka bude přenesena do Evropy se všemi z toho plynoucími důsledky a se stejnou nelítostnou agresivitou, s níž se projevil islámský extrémismus při napadení Izraele.

Během přípravy tohoto článku jsem se dozvěděl o teroristickém útoku v moskevském centru Krokus. S počtem více než 150 obětí jde o druhý nejhorší teroristický útok v Moskvě v její novodobé historii. Předcházely mu útoky čečenských islamistických teroristů na moskevské divadlo Na Dubrovce v říjnu roku 2002, při němž zemřelo více než 170 lidí, a bombové útoky v moskevském metru z 29. března 2010, při nichž dvě sebevražedné atentátnice zabily celkem 38 nevinných lidí.

Za všemi těmito útoky byla a je zřetelná muslimská stopa. Přesto se ten poslední v některých ne zcela nepodstatných detailech liší. Jeho příprava a provedení naznačují, že se začíná naplňovat moje už více než rok stará predikce. Napsal jsem tehdy, že Ukrajina, prohrávající na bojišti, se začne uchylovat k teroru, sabotážím a gerilovému boji na ruském území. Proč jsem přesvědčen, že Ukrajina má s tímto útokem něco společného?

V první řadě jsem si prakticky jist, že za útokem nestojí ISIS. Za prvé, bojovníci islámu neprovádí podobné útoky za peníze, ale z náboženského přesvědčení. Snaží se zabít co nejvíce z jejich pohledu nevěřících a zemřít v boji, aby došel naplnění slib jejich odchodu do ráje. Jejich útěk směrem k ukrajinsko-ruské frontě, zahození zbraní a fakt, že se nechali chytit živí ukazuje, že nešlo o skutečné džihádisty. Navíc není obvyklé provádět teroristické útoky v čase ramadánu.

Vím rovněž, že na území Ukrajiny působí oddíly muslimských dobrovolníků. Hodně z nich jsou Tádžikové, z jejichž komunity pocházejí všichni čtyři teroristé. A právě v Tádžikistánu proběhla nedávno otevřená náborová kampaň, v jejímž rámci ukrajinská ambasáda hledala dobrovolníky pro dobře placenou „práci“. Ačkoliv náborový leták bezprostředně po útoku v Moskvě zmizel, je stále k dohledání v sociálních sítích.

Necelé dva dny před teroristickým útokem také vydaly Spojené státy a Velká Británie pro své občany varování, aby se po následujících 48 hodin zdrželi účasti na koncertech. Stejná varování vzápětí vydaly pro své občany Švédsko, Jižní Korea, Estonsko, Austrálie, Německo, Lotyšsko a Kanada. Pokud by byl jeho zdroj na Středním východě, je zarážející, že USA nesdílely informace o potenciálním útoku s Izraelem. Málokdy se stane, že Američané mají lepší informace z prostředí ISIS než Izrael, a své poznatky s ním téměř vždy konzultují. Tentokrát k tomu však nedošlo.

Proto se domnívám, že zdroj primární informace o připravovaném útoku je sice přátelský vůči USA a Velké Británii, ale téměř jistě není na Středním východě. Obě země označily bezprostředně po útoku bez váhání za viníka ISIS a striktně odmítly ruské tvrzení, že stopy plánovačů tohoto, a možná i dalších teroristických útoků míří právě na Ukrajinu. Jejich prohlášení ale vzhledem k okolnostem vypadají spíše jako pokus o zakrytí reality a pokyn, jakým směrem by se rozhodně neměly ubírat úvahy komentátorů teroristického útoku, než jako snaha napomoci jeho objasnění a zajistit potrestání skutečných viníků v souladu s mezinárodním právem.

David Bohbot, bezpečnostní expert