Vím, že jsem pouhým sprostým obviněným, tedy už i obžalovaným a třeba budu i odporným odsouzeným. To vše v situaci, kdy jsem nikomu nezpůsobil byť nejmenší škodu. Veřejné zakázky byly realizovány za ceny obvyklé a nižší a veřejné soutěže probíhaly v souladu se zákonem a nikdo jimi nemanipuloval.

To netvrdím jen já, co se prý mohu hájit i lží, ale to jsou závěry soudních znalců, auditorů povolaných z EU, ministerských a krajských úředníků a hlavně to tvrdí i desítky již vyslechnutých svědků. Člověk nezasažený českým represivním aparátem asi nepochopí, proč tedy jsem souzen a třeba budu i odsouzen. Prostě proto, že u nás platí anomální zákony umožňující široký a účelový výklad a tím pádem umožňující odsoudit kohokoli za cokoli, když je k tomu vůle. Zdravý rozum v tom nenajdete.

Zůstaneme parlamentní demokracií?

Vedle sprostého obžalovaného jsem i politická mrtvola a vlastně tomu jsem rád, protože současná politika mi připadá marná. Přesto mi to nedá mlčet k tomu, co se právě odehrává na ministerstvu spravedlnosti. Díky zkušenostem posledních let jsem přesvědčen, že se vede další kolo zápasu o budoucnost naší destruované parlamentní demokracie. Jde o takovou maličkost, v jakém systému budeme žít a kdo nám bude vládnout.

Baroni strachu

Původní polistopadový koncept  svobodné parlamentní demokracie je nahlodáván a postupně destruován. Samozřejmě pod líbivými hesly boje s tím či oním, v posledních letech je u nás nejoblíbenějším hitem boj s korupcí, ale své sehrává i boj s terorismem – tedy vnitřní i vnější nepřítel, před kterými nás musí ochraňovat. Ve skutečnosti jde o to, kdo zemi bude vládnout, tedy zda námi volení politici, co musejí skládat co čtyři roky účty a zodpovídat se lidem, nebo nikým nevolení a neodvolatelní baroni strachu.

Noví bohové

Mám mnoho výhrad k současným i minulým politikům, přes to je méně nebezpečné, když vládnou ti, kteří mají časově omezený mandát a jsou sledováni médii, než když moc nad státem a nad lidmi převezmou struktury, které se nemusí nikomu z ničeho zpovídat, neskládají účty a nenesou za svá rozhodnutí žádnou odpovědnost.

Obraz špinavé politiky a čisté nové justice není obrazem reality, jde o stále stejně myslící a konající lidi, kterým jde o vlastní moc a prospěch a bez trvalé kontroly a skládání účtů se zvrhnou jak v politice, tak v represivním aparátu

Denně slyšíme, co udělal či neudělal, řekl nebo neřekl premiér Sobotka, ministr Babiš či poslanec Kalousek. Víte co v té době dělá třeba taková paní Bradáčová a jí podobní v represivním aparátu? Víte koho právě nechávají stíhat, sledovat,  tedy zlikvidovat, nebo o kom rozhodli, že ho naopak ochrání? Co za to mají a co tím sledují? Nejde přitom jen o jednu osobu, ale takovou moc najdete na každém okrese a kraji, kde se rozhoduje, kdo může dál podnikat a kdo nikoli, kdo bude dál v politice, či v ní skončí.

Výklad zákonů

Žijeme v zemi, kde represivní složky rozhodují, kdo nebude premiérem, ministrem, soudcem či hejtmanem. Hlavním heslem dneška je nezávislost represivního aparátu. Co toto médii skloňované heslo ve skutečnosti znamená? Nezávislí byli císaři a králové. Nikomu se nezodpovídali za své chyby, za omyly nenesli žádnou odpovědnost, byli tu domněle navždy.

Právě takovou nezávislost požadují dnes někteří členové našeho státního represivního aparátu. Chtějí si dělat jen to, co oni sami uznají za vhodné, nikomu to nechtějí vysvětlovat a skládat ze své činnosti účty, natož nést za své chyby a omyly odpovědnost. Touží fakticky po návratu totality, kde vládne represe, která může vše a nemusí nic. Je naivní si myslet, že jsou vázáni zákony. Ty jsou často gumové, aby je mohli užít, jak potřebují a navíc jsou to oni, kdo mají tu moc je vykládat. To co je napsáno, není podstatné, podstatné je, jak to oni  vyloží.

Menší zlo

Stokrát raději budu, když  moc ve státě bude plně v rukou volených politiků, co nejpozději jednou za čtyři roky musejí předstoupit před nás všechny, než moc v zemi předat nikým nevolenému a navždy jmenovanému prokurátorovi, co zlikviduje každého, koho si umane a přes tuto moc může ovládnout vše. Média i veřejnost by měla začít uvažovat, co je menší zlo a co je pro celou společnost méně nebezpečné.

Obraz špinavé politiky a čisté nové justice není obrazem reality, jde o stále stejně myslící a konající lidi, kterým jde o vlastní moc a prospěch a bez trvalé kontroly a skládání účtů se zvrhnou jak v politice, tak v represivním aparátu. Tam možná ještě rychleji, neboť tam mají mimořádnou pravomoc nad životy a majetkem druhých lidí.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.