Vaše Eminence,
vážení přítomní,
bratři a sestry v Kristu.

Rád bych poděkoval za pozvání a za přivítání na půdě Chorvatska, ve starobylé záhřebské katedrále, abych spolu s vámi oslavil slavnost nebeské ochránkyně města Zagrebu, blahoslavené Panny, nazývané lidem Chorvatska: „Maria, Madre di Dio della Porta di Pietra“.

Začínáme tuto slavnost ve vaší katedrále Nanebevzetí Panny Marie, sv. Štěpána a sv. Ladislava. Vstoupil jsem do této katedrály s vědomím, že přicházím z Čech, ze země, z které přišel váš první biskup Duch z Hahótu, který byl zde uveden králem sv. Ladislavem. Vaše katedrála, tak jako katedrála v Praze odkud přicházím, má dlouhou historii. Románskou podobu vaší katedrály zničil ve 13. století tatarský nájezd a povstala z popela díky obnově řízené biskupem Timotejem. V 19. století, kdy se dostavovala naše katedrála v Praze, byť dostavba skončila před devadesáti lety, zemětřesení v roce 1880 zničilo vaši katedrálu, ve které jsou pohřbeni hrdinní obránci vaší země, jako např. Bán Zrinski, a tak dostala při dostavbě novogotickou podobu jako má i naše. Nalezl v ní také místo odpočinku statečný bojovník, pastýř svého stáda, bl. kardinál Alojzije Stepinac, muž, který zahajuje čtveřici primasů, Stepinac, Mindszenty, Beran, Wyszyński, a můžeme říci i jejich společný a bolestný osud. Oni mluví jasnou řečí i dnes, kdy je podobnými ideologiemi a metodami atakována naše církev, pro kterou pracovali, žili a trpěli. Naše úsilí o kanonizaci těchto čtyř pastýřů církve je nadějí, ale také směrem, kterým se mají ubírat naše kroky a postoje dnes. Bez statečnosti a pravdivosti nemůže církev obstát a oni by také nebyli svatými. Po slavné bohoslužbě zde v této starobylé katedrále, ve které při bohoslužbě zněl jazyk, pro který pro nás vytvořili písmo naši svatí věrozvěsti sv. Cyril a Metoděj, dnes zní v našich katedrálách bohoslužba v mateřském jazyce, což potvrzuje naši identifikaci a sepětí naší kultury a státnosti s křesťanskou vírou v Toho, jehož matkou je Panna Maria, Madre di Dio della Porta di Pietra.