Měla být i prezentací ženy Annaleny Baerbockové, o které se mluví, ale jejíž životopis není obecně známý, a především znamením k útoku v boji o zelenou kancléřku. Tomu odpovídá název knihy „Teď. Jak obnovujeme naši zemi“. Jenomže chybička se vloudila.

Samozřejmě by bylo lepší, kdyby se dalo napsat, že si knihu napsala sama, ale knihu napíše „ghostwriter“ na základě rozhovorů s „autorkou“. Někde v záhlaví se také najde jeho jméno, není to nové. A to je další chyba u strany, od které se očekává, že je jiná. A v případě této knihy se do třetice na zrození knihy podílel i „team“ spolupracovníků, který text redigoval a schválil. A všechna tři autorská místa přehlédla, že v textu je několik míst, která jsou víceméně a doložitelně opsaná z jiných textů. Kniha o rozsahu 250 s. tak vynesla kandidátce již dva měsíce před volbami obvinění z plagiátu a přestala fungovat jako znamení k útoku, protože preference Zelených spadly z 27 na 19 procent. V dalších vydáních budou tato místa opatřena odkazem ke zdroji citátu.

Nebetyčné zklamání opadlo, ale litanie o krádeži duchovního vlastnictví (od obvyklých podezřelých) a ztrátě věrohodnosti ustoupila racionálnímu hodnocení jen pomalu. Ale šlo jen o několik vět a literární díla tohoto druhu jsou svoji obsahovou povahou programovou reklamou, populární vědou a nikoliv vědeckou prací. Ovšem opisovat se nemá v jakémkoliv měřítku, ale přepřahat ve volebním galopu se zase nedá. Takže o to naléhavěji zní teď otázka, když tedy Annalena Baerbocková kanidátkou zůstává, kdo vlastně je.

Pochází z rodiny pozdních přestěhovalců z polského Slezska, kteří se posléze usídlili na vesnici v blízkosti Hannoveru. To je relevantní v tom smyslu, že vychována byla svoji babičkou a vzpomíná jak se jako pětiletá proháněla po chodbách spořitelny, kde babička pracovala jako uklízečka. Kniha má věnování „Babičce a dalším generacím, které hodně vytrpěly, vybojovaly a vykonaly a na jejichž ramenou my dnes stojíme“. Studovala na universitě v Hamburku mezinárodní právo a studium (Public International Law) dokončila na London School of Economics s orientací na individuální právo v mezinárodním trestním právu. Nebo něco takového. Od roku 2013 je poslankyní Zelených ve Spolkovém sněmu, mluvčí klubu pro otázky klimatické změny, členem několika výborů (rodina, EU, senioři, hospodářství a energie) a jako centrálním tématem se zabývá změnou klimatu a ochranou žen ve válečných konfliktech (Ruanda, Bosna, Jezidové). Snad i zde hraje nějakou roli babiččino vyprávění, jak radila své vlastní dceři na útěku před frontou 1945, že „když přijdou zlí muži, tak se podělej, snad tě pak nechají na pokoji“.

Kniha má samozřejmě všechny známé programové body Zelených o tom, co by se mělo dělat jinak. V části o vlastenectví autorka připomíná, že i její biografie (nar. 1980) ukazuje jak zásadně se změnil vztah Zelených k státu, zemi a k „sytému“ a bezpečnostním orgánům. Od nedůvěry v době založení strany (1980) až k dnešnímu uznání zásadního významu orgánů Ochrany ústavy v potírání pravicového extremismu ( podle Nadace Amadeu Antonio jde již o 213 smrtelných obětí pravicového extremismu od roku 1990). Přiznává, že reakce stran a státu na neonacistickou kriminalitu přišla pozdě.

V zahraniční politice jistě tak či onak zaujme úvaha proti zjednodušování komplexnosti současné zahraiční politiky: „..útěk do starých vyprávění Studené války představuje -při vším respektu- hru s ohněm. Když nakonec stále znovu kroužíme kolem zásadní otázky-pro Ameriku nebo pro Rusko- neodpovídá to dnešní zahraničněpolitické komplexitě“.

Jak pravděpodobná je za této situace zelená kancléřka? Nikolaus Blome ( BZ, Der Spiegel, heute vedoucí politického resortu televize RTL a n-tv) upozorňuje, že jeho prognostické oddělení pro matematiku politických lišáků je názoru, že labutí zpěv v komentářích o prohře Zelených není na místě a je postaven na myšlenkové chybě. Zpěv vychází ze situace, že kancléře až na nepatrnou výjimku stavěla nejsilnější parlamentní strana. Dnes je situace jiná. Kandidátce, které se vytýká, že se ve čtyřiceti nemůže stát kancléřkou, Blome prorokuje, že jí může stačit jen 20+, tedy procent. Společně s SPD a FDP si tento součet ( dnešní stav preferencí) dokáže vytvořit vládní většinu. Dodává, že teprve příští týdny obrany Baerbockové a přiznání vlastních chyb ukážou, z jak tvrdého dřeva Zelení vlastně jsou.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele