Příprava výstavby vysokorychlostních tratí musí v České republice intenzivně pokračovat i v dalších letech a měla by být jednou z hlavních priorit politiků i po podzimních volbách. I přes pokrok spočívající v parlamentní podpoře a schválení materiálu k tzv. rychlým spojením vládou totiž ve zmíněném programu stále existuje velké množství neznámých parametrů a neřešených otázek.

„Usnesení poslanců i české vlády, která výstavbu vysokorychlostních železnic v České republice podporují, Hospodářská komora vítá, nicméně větší kus cesty je stále před námi a úsilí všech stran nesmí polevit ani po říjnových volbách. Role vysokorychlostních tratí je pro budoucnost České republiky naprosto klíčová,“ řekl předseda dopravní sekce Hospodářské komory ČR Emanuel Šíp. Vysokorychlostní tratě považuje Hospodářská komora za jednu z hlavních priorit dlouhodobě a k tématu pravidelně pořádá odborná setkání formou kulatých stolů. Věcná diskuze i další konkrétní kroky vedoucí k samotné výstavbě by se proto neměly dále odkládat.

V opačném případě Česká republika riskuje mnohé. Zejména ztrátu konkurenceschopnosti v celoevropském kontextu. Rychlé železnice totiž plánují i další státy ve středoevropském regionu a Česká republika si jakékoliv průtahy nemůže dovolit. „V případě, že zaspíme, reálně nám hrozí, že nás zkrátka okolní státy předeženou a dopravci budou Českou republiku jednoduše objíždět. To by mělo fatální vliv nejen například na cestovní ruch nebo firemní sektor, ale v podstatě na celou ekonomiku,“ dodává viceprezident Hospodářské komory ČR Michal Štefl.

Hospodářská komora proto nabízí vládě i ministerstvu dopravy účast a zapojení svých odborníků v rámci meziresortního pracovního týmu pro přípravu rychlých spojení a navrhuje využít především zahraničních zkušeností. Tak, aby se tuzemské železnice do budoucna staly konkurenceschopnou součástí celoevropské sítě.

Hospodářská komora také zdůrazňuje nutnost propojení připravované vysokorychlostní sítě s ostatními formami osobní dopravy – počínaje mezinárodní leteckou dopravou a konče veřejnou i individuální dopravou v regionech. Tak, aby byla v budoucnu schopna úspěšně a spolehlivě plnit funkci páteře veřejné dopravy i pro odlehlejší regiony.