Pro ČSSD bylo pomyslným posledním hřebíkem do rakve Hamáčkovo chvástání, že „rozmetal“ údajné hnízdo ruských špionů na pražské ambasádě. Levicové liberály tím evidentně nezískal, tradiční rusofilní elektorát ztratil a i přes chvályhodné nasazení „husté dvojky“ v Praze se pokořit 5 % hranici pro vstup do Sněmovny nepodařilo.

Ostatně, ministři zahraničí za ČSSD Petříček a Kulhánek patří k těm nejhorším, kteří v této vládě seděli. TOP 09 byla s jejich výkony jistě spokojená, nikoliv však voliči tradiční levice. Mimo jiné i nemastná neslaná a občas přímo škodlivá politika sociálně demokratických šéfů diplomacie vyvedla ČSSD ze Sněmovny. Nicméně vztahy s ČLR se podařilo udržet na docela korektní úrovni i přes vyřazení Číny z tendru na dostavbu Dukovan, což odporuje zásadám volného trhu. Dosavadní korektnost se však brzy změní s nástupem pravicové vlády. Bude-li ministrem zahraničí O. Kolář (TOP 09), známý to rusofob a sinofob, lze očekávat, že vztahy s nejlidnatější i největší zemí světa se dostanou v příštích letech pod bod mrazu.

Čína již nebude mít v ČR žádné zastání, protože levice vypadla ze Sněmovny, prezident je vážně nemocný, formující se vláda naváže na Topolánkovu protibetskou a protičínskou politiku a Senát vede „Tchaj-wanec“ Vystrčil. Senát, do jehož kompetence zahraniční politika nespadá, se k ní s oblibou vyjadřuje, stejně jako někteří komunální politici typu Koláře, kteří by se spíš měli starat o chodníky, přemnožené holuby a psí výkaly.

13. října přijal senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost usnesení, na základě kterého přivítá v České republice několik „ministrů“ z Tchaj-wanu a vyzval mimo jiné k prohloubení dialogu a posílení spolupráce mezi Prahou a Tchaj-pejí. Tento nepřátelský akt pochopitelně nezůstal z čínské strany nepovšimnut. Velvyslanectví ČLR v Praze označilo usnesení za hrubé vměšování do vnitřních záležitostí Číny a vyjádřilo „velkou nespokojenost“ a „silný nesouhlas“. V prohlášení se dále píše:

„Tchajwanská otázka je čistě vnitřní záležitostí Číny, která se týká klíčových zájmů Číny a jakékoliv zásahy ze zahraničí jsou nepřípustné. Na světě existuje jen jedna Čína a Tchaj-wan je posvátnou a neoddělitelnou součástí jejího území. Dodržování principu jedné Číny je všeobecným ujednáním mezinárodního společenství a základní uznávanou normou mezinárodních vztahů. Je to také předpokladem a politickým základem pro rozvoj přátelských vztahů Číny s Českou republikou a ostatními zeměmi světa. Čína nemá námitky proti tomu, aby země, které mají diplomatické vztahy s Čínou, rozvíjely neoficiální ekonomické a mezilidské výměny s Tchaj-wanem. Čemu však pevně oponujeme, jsou jakékoliv formy oficiálních výměn mezi zeměmi, které navázaly s Čínou diplomatické vztahy, a autoritami Tchaj-wanu.“

Situace kolem Tchaj-wanu je v těchto dnech obzvlášť citlivá, protože Peking začátkem října vyslal k ostrovu 150 vojenských letounů, které sice nenarušily jeho vzdušný prostor, ale vojenské manévry jsou jasným vzkazem, že jakýkoliv pokus o vyhlášení nezávislosti této odštěpenecké provincie nebude ponechán bez povšimnutí, stejně jako nepřípustné vměšování cizích států do interních záležitostí ČLR. Napětí mezi pevninou a ostrovem je tak nyní největší za posledních čtyřicet let.

Českému Senátu bych doporučil, aby stejně intenzivní vztahy navazoval např. s katalánskými separatistickými činiteli, což dozajista povede ke „zlepšení“ našich bilaterálních vztahů se Španělskem. Když už se senátoři mermomocí chtějí zabývat zahraniční politikou, ať tedy nejprve řeší záležitosti týkající se EU a nestrkají neustále nos do země na druhém konci planety.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele