Arabské jaro a vměšování Západu přivedlo kdysi bohatou a bezpečnou zemi s nejvyšší životní úrovní v Africe na seznam rozvrácených států.

Maršál proti islamistům

Kdo proti komu vlastně bojuje? Situace v zemi je poměrně nepřehledná a komplikovaná, působí zde mnoho různých kmenových milicí a frakcí a do války se vměšují i zahraniční aktéři. Zjednodušeně lze konstatovat, že na jedné straně stojí tzv. vláda národní shody s účastí islamistů v čele s premiérem Fáizem Sarrádžem ovládající západ země včetně Tripolisu a na druhé straně Parlament a sekulární Libyjská národní armáda polního maršála Chalífy Haftara s centrem v Benghází ovládající východní a centrální část (Kyrenaiku a část Fezzánu). Libyjský konflikt zcela boří představy o tradičních spojenectvích, protože Haftara podporují tak rozličné státy jako Egypt, Spojené arabské emiráty (SAE), Sýrie, Saúdská Arábie, Írán, Rusko a Francie, zatímco oficiální vláda má podporu Turecka, Kataru, syrské opozice, USA, Velké Británie a Itálie. 77letý maršál byl kdysi spojencem Kaddáfího, ale později se rozešli ve zlém. Jeho cílem je odstavit od moci islamisty a nastolit v zemi pořádek tak, jak to uskutečnil při státním převratu v červenci 2013 egyptský generál Sísí, který sesadil prezidenta Muhammada Mursího a Muslimské bratrstvo. 

Osmanská expanze

Poté co se v říjnu 2020 OSN podařilo vyjednat dočasný klid zbraní mezi tzv. vládou národní shody a Haftarovou administrativou, se na konci roku situace znovu vyostřila. U příležitosti 69. výročí vyhlášení nezávislosti Libye Haftar prohlásil, že „v zemi nebude mír, pokud zde budou přítomni kolonizátoři“. Tato narážka mířila na turecké jednotky, neboť Libye byla do roku 1911 součástí Osmanské říše. Prezident R. Erdogan se ostatně netají svou agresivní novoosmanskou politikou a turecká rozpínavost ohrožuje celý region Levanty, Maghrebu i Kavkazu. Parlament v Ankaře na žádost tripolské vlády schválil prodloužení mise svých vojáků v Libyi o dalších 18 měsíců. Maršál v reakci na to označil Turecko za kolonizátora a nepřítele, který má dvě možnosti – mírumilovně odejít nebo bude vytlačen silou. Ankara mu vzkázala, že „bude čelit těžkým důsledkům“ a jeho ozbrojenci se stanou legitimním cílem, pokud budou turecké síly a zájmy ohroženy. Nebýt turecké intervence, mohly již jednotky loajální Haftarovi ovládat celou zemi včetně obklíčeného hlavního města, nicméně turecká pomoc vládě národní shody v podobě vojenských poradců, zbraní a žoldáků pomohla na počátku loňského roku vytlačit Haftarovy vojáky od bran Tripolisu.  

Kdo s koho?

OSN usiluje o dodržování klidu zbraní, sjednaného v říjnu, za účelem konání všeobecných voleb v prosinci 2021. Ovšem těžko lze v této situaci považovat OSN za nestrannou autoritu, pokud otevřeně podporuje jednu stranu konfliktu. Mezitím se obě strany za pomoci zahraničních spojenců připravují na další střet. Svou přítomnost v Libyi posiluje Turecko včetně syrských islamistických rebelů, neboť tripolská vláda varovala před masivní mobilizací Haftarových sil na východě země s cílem znovu zaútočit na metropoli. V posledních měsících SAE a Rusko zvýšily dodávky zbraní pro maršála. Do Benghází jsou ze Sýrie dopravováni bojovníci loajální prezidentu Asadovi a také vojáci z ruské soukromé Vagnerovy armády. Schyluje se tak k rozhodujícímu střetnutí v libyjském konfliktu, který se – jak to u občanských válek často bývá – stal mezinárodní záležitostí a šachovnicí zájmů regionálních velmocí.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele