Vývoj se však ubíral jiným směrem a teze o „konci dějin“ a vítězství liberální demokracie se nenaplnila. Události 11. září, nekonečné války v Iráku a Afghánistánu a globální finanční krize v roce 2008 vytvořily jiný svět. Po třech desetiletích může být globální politická a ekonomická situace jen stěží depresivnější.

Takzvaný světový řád založený na pravidlech pod vedením USA se hroutí. Zdá se, že globalizace je na ústupu, ekonomické a energetické dodavatelské řetězce byly narušeny a hrozí globální recese. Pandemie Covid-19 vystavila globální ekonomiku a sociální soudržnost bezprecedentnímu stresu a zdá se, že i demokracie je na ústupu. Populismus, polarizace, kulturní války a rozšířený hněv a křivdy rostou ve všech západních demokraciích. Zdá se, že vlády nejsou schopny vyrovnat se s neuvěřitelnou řadou narůstajících výzev.

Americký prezident Joe Biden se snaží zachránit svou zemi před sebou samým a množí se pochybnosti, že bude kandidovat podruhé. Ve Francii má Emmanuel Macron občas správné postřehy a vždy se snaží nabídnout vizi, ale v Evropě je sám a ve své zemi po nerozhodných volbách oslabuje. Pokud jde o Británii premiéra Borise Johnsona, žádný další komentář se nezdá být nutný; politicky je to mrtvý muž. Německo vede neinspirativní a necharismatický Olaf Scholz, postrádající leadership své předchůdkyně Angely Merkelové. EU mezitím postrádá vize a vedení. Západ se chytil do pasti sebepoškozujícího skupinového myšlení. Lídři EU jsou odtrženi od reality a inklinují k nesprávným kalkulacím, neschopnosti, vojenské přepjatosti a klamu. Jsou tak posedlí Ukrajinou, že zcela ignorují, že ekonomiky jejich vlastních zemí se rozpadají pod tíhou sankcí uvalených na Rusko.

Po studené válce americké administrativy promrhaly obrovský globální politický kapitál. Dvojí standardy, nezákonné a jednostranné války a změny režimů přibalené k humanitárním intervencím postupně oslabily světový řád založený na pravidlech, kterým se západní demokracie dlouho chlubily. Finanční krize v roce 2008 a záchrana hlavních viníků v USA spolu s extrémními úspornými opatřeními přijatými v Evropě zasely obrovský hněv a křivdy. Západním demokraciím trvalo pouhých 30 let, než se izolovaly od zbytku světa, jak ukazuje krvavá válka na Ukrajině. NATO, G7 a EU nadále hovoří o globální jednotě proti Rusku, která však neexistuje – většina světa se k Západu nepřipojila.

Bidenova administrativa rámuje napětí s Ruskem a Čínou jako epickou konfrontaci mezi demokracií a autokracií. Není tomu tak a ani západní veřejné mínění se této mantry nedrží. Index vnímání demokracie z roku 2022, největší světová každoroční studie o tom, jak lidé vnímají demokracii, nabízí skličující výsledky: 41 % lidí má pocit, že jejich země nejsou dostatečně demokratické, a ekonomická nerovnost – nikoli Rusko nebo Čína – je považována za primární hrozbu pro demokracii. Vůdcům v Moskvě a Pekingu lze mnohé vyčítat, ale nemají nic společného se současnými hrozbami, kterým západní demokracie čelí. Všechny tyto hrozby jsou vnitřní.

„Ruská agrese vůči Ukrajině“ je nyní uváděna jako příčina pokračujících globálních ekonomických otřesů, ale tato teze neobstojí ve zdravé ekonomické analýze. Válka a ukvapené sankce uvalené na Rusko byly pouze konečným katalyzátorem v již tak prekérní situaci. Dodavatelské řetězce už byly pod tlakem kvůli pandemii Covid-19, která zasáhla západní zdravotnické systémy, které už byly oslabeny desetiletími rozpočtových škrtů. V Německu, největší evropské ekonomice, město Hamburk údajně uvažuje o přídělech teplé vody a země poprvé od roku 1991 zaznamenala měsíční obchodní deficit. Šéf německé federace odborových svazů varoval, že klíčová průmyslová odvětví by mohla čelit kolapsu kvůli omezení dodávek ruského zemního plynu. Očekávají se sociální a dělnické nepokoje.

Mezinárodní potravinová krize by mohla poslat k evropským hranicím a břehům statisíce nových uprchlíků z chudších zemí. Už teď je jasné, že nebudou vřele vítáni, jako byli Ukrajinci. A inflace zjevně není dočasná, jak varují někteří ekonomové. V 70. letech došlo ke stagflaci, ale ne k masivnímu zadlužení. Dnešní úroveň soukromého a veřejného dluhu jako podíl na globálním HDP je mnohem vyšší než v minulosti, vzrostla z 200 % v roce 1999 na dnešních 350 % (globální dluh je nyní kolem 300 bilionů dolarů). Tváří v tvář takovým podmínkám by společnosti, finanční instituce a vlády mohly být přivedeny k bankrotu a platební neschopnosti.

Kalkulace liberálních demokracií s ohledem na výsledek ukrajinského konfliktu, kolaps Ruska, globální jednotu a schopnost diverzifikovat dodávky energie se zatím ukázaly jako mylné. Nebyla učiněna žádná předpověď ohledně globálního dopadu sankcí. EU, G7 a NATO nedávno uspořádaly vlastní summity, na kterých se zdálo, že vše probíhá jako obvykle; neobjevil se jediný důkaz nadcházející revize politiky. Západní vůdci raději pokračují ve svých chybných kalkulacích, neschopnosti a bludech. Jejich politika byla zredukována na variaci „zkusme a uvidíme, co se stane“ – v globálním měřítku. Léto jim možná dá trochu času, ale s příchodem podzimu by se měli připravit na vidle. Nebojte se však – celou dobu budou obviňovat ruského prezidenta Vladimira Putina a většina lidí jim uvěří.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele