Nedostatek potravin a pohonných hmot

Většina klíčové infrastruktury byla zničena bombardováním a tvrdými frontovými boji. Výrobu potravin, energetiku a veškerý průmysl dlouhotrvající válka těžce poznamenala. Dlouhé fronty lidí čekajících před pekařstvími na dotovaný chléb, kolony aut na čerpacích stanicích a neustálé výpadky elektřiny jsou každodenní rutinou. Země zažívá nejhorší potravinovou a palivovou krizi v moderní historii. Podle statistik si 9,3 milionů Syřanů není jistých, zda budou mít druhý den co jíst. Navíc severovýchod země, který je obilnicí Sýrie, ovládají Kurdové – spojenci USA, kteří s režimem v Damašku ohledně dodávek obilí dosud nedospěli k nějaké dohodě. Sýrie, jež před válkou pšenici vyvážela, se stala částečně závislou na dodávkách z Ruska, avšak pomoc z Moskvy byla v posledních měsících výrazně omezena. Rusko zredukovalo prodej mouky do zahraničí, aby mělo rezervy během nejisté doby pandemie. Americké sankce na ropu a plyn znamenají, že je do Sýrie dovážena pouze íránská ropa. Nedostatek této základní suroviny má zásadní vliv na odvětví zemědělství a energetiky, což dopadá i na místní podniky. Prezident Asad tvrdí, že libanonské banky disponují přinejmenším dvaceti miliardami dolarů, které kdyby nebyly syrskému režimu zadržovány, by mohly okamžitě vyřešit současnou ekonomickou krizi.

Sankce, chudoba, kriminalita

Více než 80 % Syřanů nyní žije pod hranicí chudoby. Nedostatek peněz souběžně vede k růstu kriminality. V některých částech země se rozmohly drogové gangy, nelegální obchod se zbraněmi a únosy lidí za účelem výkupného. To vše je důsledkem brutálních amerických sankcí, které nejvíce dopadají na obyčejné lidi. Nabízí se otázka: budou sankce v Sýrii stejně kruté a destruktivní jako byly před dvěma desetiletími v Iráku? Výsledkem sankční politiky USA vůči Iráku bylo odhadem půl milionu mrtvých dětí, které začaly umírat kvůli nedostatku léků a zdravotního materiálu v nemocnicích. Lidé prodávali své osobní věci, jen aby přežili, avšak ke změně režimu to nevedlo. Nelze očekávat, že pod tlakem sankcí prezident Asad odstoupí – stejně jako tak neučinil Saddám Husajn – takže jediným výsledkem bude utrpení, strádání a živoření obyčejných rodin s dětmi. I stoupenci protiasadovské opozice prohlašují, že „sektorové sankce na ropu, plyn a stavebnictví těžce dopadají na obyvatelstvo a škodí mu více než samotný režim“. Měna se znehodnocuje, zboží je výrazně dražší a mnoho rodin si nemůže dovolit vytápět domy drahým palivem, a tak spalují odpadky i plasty, což má negativní dopad na životní prostředí. Sankce přirozeně komplikují Sýrii zapojení do mezinárodního obchodu. Společnosti se vyhýbají dokonce i povolenému obchodu, protože se jednoduše chtějí vyhnout rizikům a právním potížím. Mezinárodní banky a přepravní společnosti uvažují tím způsobem, že orientace ve složitém sankčním systému nestojí za případné způsobené komplikace.

Pyrrhovo vítězství B. Asada

Prezident Asad je tak sice faktickým vítězem občanské války, ale vládne spálené a vyhladovělé zemi, jejíž rekonstrukce bude velmi nákladná a v důsledku restrikcí USA a EU komplikovaná. Některá města jako Homs či Aleppo připomínají Stalingrad v roce 1943. Nedá se očekávat, že by se politika nového amerického prezidenta Bidena vůči Sýrii nějak zásadně lišila od jeho předchůdců. Tato země zřejmě ani nebude patřit mezi jeho zahraničně-politické priority. Sýrie tak zůstane odkázána na pomoc svých spojenců – zejména Ruska a Íránu – jejichž ekonomická situace rovněž není nikterak úžasná. Také se dá očekávat další exodus obyvatel, kteří ve válkou zničené a sankcemi zatížené zemi neuvidí perspektivu kvalitního života.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele