Pražská koalice chystá od počátku příštího roku mýto za vjezd do centra města ve výši 200 korun za den. Výsledná podoba poplatku za vjezd automobilem do centra metropole není doposud známa, ale je téměř jisté, že z něj budou vyjmuti místní rezidenti. A to je obrovská chyba. Když poplatek, tak ať jej platí všichni. Padni komu padni, auto jako auto, každé zabírá místo stejně. Ale hlavně, rezidenti jsou přesně ti, kdo tyto politiky volí, ale kteří negativní důsledky své volby neponesou. Naopak, zprivatizují si pro sebe ulice a bude se jim žít lépe a volněji. Pokud to tak bude, budou dál vesele volit Piráty, ODS a další zoufalá uskupení. Když ale budou platit daň ve výši 200 korun za den, třeba si příště rozmyslí, komu dají svůj hlas.

A jak to dopadne? Ledasco napovídá anketa, kterou k tomuto témat zveřejnil iDnes. Na otázku, zda „bude poplatek 200 korun za vjezd do centra Prahy adekvátní?“, nabízí tyto tři odpovědi 1) je to moc, 2) je to málo, 3) je to akorát… Nestálo by za to se zeptat, zda to náhodou není úplná pitomost (kterou snad ani nikdo neměl v programu)? Asi nestálo.

Argumentovat se bude opět tupě zahraničním, „funguje to přeci ve vyspělých zemích“. Kdo někdy byl autem např. v Itálii, jistě se setkal s jejich ZTL (Zona a traffico limitato). A když něco mají jinde, je už přeci zbytečné, abychom o tomtéž vedli znovu debatu tady, když už to někdo udělal za nás… Aktuální návrh na 200 korun za denní vjezd je první výkop, z kterého se bude slevovat. Nakonec se opozice bude prsit, když výsledkem bude třeba 90 korun („však to nejsou ani dvě piva“) a kupa výjimek k tomu. Bude to vykládáno jako úspěch a zabránění nejhoršímu.

Ne! Žádné výjimky, žádná služební auta, žádné úřady, žádní rezidenti, poplatek všem a natvrdo! Dokud lidé nezačnou nést následky svého hlasování, nezmění se nic.

Že ministerský předseda není v ekonomických záležitostech nejbystřejší, víme dlouho. Že ale rozměr jeho neporozumění základním věcem dosahuje až takové úrovně, jakou předvedl svými výroky na jihočeském agrosalonu Země živitelka, to je opravdu zarážející a smutné. Jeho boj s cenami namísto boje s inflací působí až donkichotsky komicky.

Nerozumí tomu, že cena vzniká na trhu? Dobře, to pro člověka bez ekonomického vzdělání nemusí být intuitivní. Ale premiérovi by to někdo vysvětlit mohl. Nebo má jen ekonomické poradce, kteří se „specializují“ na výše marží? Jistě, ten trh není učebnicovou dokonalou konkurencí, toho jsme si vědomi. Proč ale například nezvýšili potravináři ceny ještě víc? Asi proto, že poptávka, posílená inflačními penězi, absorbovala právě takové zvýšení ceny, k jakému došlo. Ani menší, ani větší. Kdyby se ceny snížily tak, jak navrhuje předseda vlády, vznikl by nedostatek, čili prázdné regály, fronty atd.

Přesně to komentoval a doplnil jasným grafem v jedné diskusi na sociálních sítích ekonom Petr Sklenář: „[R]ůst cen potravin je u nás vzhledem k inflačnímu vývoji (core inflation) dokonce podprůměrný v rámci EU… Pro stromy (ceny potravin, marže) se přehlíží les (inflace).“ K tomu není co dodat. Snad jen upřesnění. Ten les inflace se nepřehlíží pro ceny potravin a marže, ale pro jednoho konkrétního Babiše.

Potkali jsme je asi už všichni. Kurýry, rozvážející pokrmy, nákupy, balíčky. Jedna firma, specializující se na rozvoz jídla z restaurací, spolu se změnou značky a růžovými oblečky přišla před časem i s novým sloganem, který ve své přímočarosti vystihuje podstatu proměny světa, v kterém žijeme.

Reklamní spot: Zaplněný divadelní sál, na jevišti probíhá přednáška. Řečník se publika ptá: „Proč nemůžeme žít bez omezení? Tak to vám řeknu…“ Do toho se rozrazí dveře a do divadla si to nakráčí kurýr v růžovém oblečku s bicyklem a paní někde uprostřed hlediště podá její objednávku. Ta se hned lačně zakousne do šťavnatého burgeru (kéž by někdy vypadaly tak jako v reklamě). Na nechápavou otázku z pódia „Proč?“, odpoví žena jen pokrčením ramen a přidrzlým: „Protože chci.“ Sál aplauduje, to je ono!

Vlastně je to geniální a prosté. V té odpovědi, která se stala novým mottem celé firmy, je skutečně vše o dnešku. Neúcta k ostatním, neochota strpět jakékoli, byť sebemenší, nepohodlí. Co na tom, že obtěžuji ostatní, já chci! Hrubost a na odiv stavěná nezdvořilost, rezignace na pravidla slušného společenského chování. Nekonečný hédonismus. Frackovské pojetí svobody, osvobozené od jakýchkoli mantinelů a odpovědnosti. Protože chci. Rozmazlené nevychované děcko. Marketéři to vystihli dokonale. Soudobý liberalismus v celé své kráse.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause