"To snad není možné," řekl si i člověk, který jinak na Hamáčkovi nenechá niť suchou, když Kroupa "odhalil" jak ministr a vicepremiér hodlal v Rusku ututlat Vrbětice. Vyměnit národní suverenitu za vakcíny! Skandál. A kdybychom měli věci nazývat pravými jmény, tak by vlastně šlo o čisté vydírán Ruské federace.
Zajímavá představa.

Pan Kroupa sice nenabídl pro své tvrzení důkazy, ale už se pomalu smiřujeme s faktem, že žijeme v době, kdy důkazů netřeba. Alespoň ne pro jistá účelová tvrzení.
Přesto se našli Kroupovy zvídaví kolegové, kteří si neuvědomovali, že Jankovi je třeba věřit, a poptávali se po důkazech Hamáčkovy údajné vlastizrádné činnosti. Sice trochu nesměle, ale přesto. Zkusila to Světlana Witovská v Interview 24, nebo Čestmír Strakatý v Prostoru X.
Kroupa byl velmi podrážděný, když musel na tuto otázku odpovídat. Operoval s tajným informátorem, jehož z pochopitelných důvodů nemůže odhalit a s kontextem. To je prý ten pravý důkaz. Poučil své kolegy, že je potřeba zasazovat věci do kontextu a kontext této věci je prostě něco, co je důkazem. Tímto investigativní novinář Janek Kroupa předvedl dokonalou ukázku tzv. kruhového důkazu. Předpokládal to, co chtěl teprve dokazovat.
"Ale musíte mně věřit," neustále důrazně připomínal, "přece bychom vám o Hamáčkovi nelhali. A ty důkazy se brzy vynoří."
Abychom mohli v pana Kroupu věřit, museli bychom zapomenout na jeho předchozí causy, které, řečeno eufemistickým slovníkem, mířily jinam, než byla pravda.

Zde si uděláme malou pauzu pro trochu moralizování. Toho není nikdy dost.
Skutečná investigativní novinařina by se mohla podobat dolování zlata. Kope se hlouběji a hlouběji, rozbíjí se skála, její úlomky se zpracovávají a nakonec se z každé tuny kamení získá možná pět gramů zlata. Není investigativní novinařinou, když někdo vyhlásí, že má informace od zdroje, který nemůže prozradit, a hned začně cosi vypisovat, protože ví, že mu to projde. Pokud to má správné ideologické zabarvení.
Poučení z krizového vývoje s Mužem s ricinem by nám mělo stačit.

Jak šel čas, a uběhlo už poměrně dost vody od Kroupova senzačního odhalení, tak ponorka se slibovanými důkazy uvízla někde na dně. Jen pro úplnost: Všichni účastníci schůzky, která se konala 15.dubna v kanceláři ministra Hamáčka, popřeli Kroupovy výmysly. Tak odkud se vzal jeho informátor? A důkazy? To je asi zbytečná otázka. Takže zbývá už jen Kroupův kontext. A skvělý kruhový důkaz.

Nakonec sám investigativní novinář začínal zvolna připouštět jiný výklad svého článku. Lehce naznačoval, že není vůbec podstatné, jestli měl Hamáček směnit Sputnik za Vrbětice nebo ne, ale že nejskandálnější na celé kauze je to, že Hamáček vůbec pomyslel letět do země jako je Rusko.
No nevím, řekl bych, že to podstatné je. Rozhodně z pohledu Jana Hamáčka.
Brian Mc Nair v knize Sociologie žurnalistiky píše, že "žádné opravdu důležité sdělení v médiích se neocitá náhodou. Za každým takovým sdělením hledejte zájem."

Co tedy víme z otevřených zdrojů. Z prezidentské kanceláře i z okruhu pana Hamáčka se potvrdilo, že cestu do Ruska zamýšlel. Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro Frekvenci 1 jasně řekl: „Jan Hamáček naprosto rozumně plánoval svoji cestu do Ruska s těmito dvěma tématy (navrhnout summit Biden - Putin, a nákup vakcíny Sputnik), zdůrazňuji tématy, nikoli nějakým kšeftem, a zcela rozumně tuto cestu odvolal, když se začalo mluvit o Vrběticích.“
Ministerstvo zahraničí potvrdilo, že oběma zemím byla nabídka oznámena nótou. Jenomže náhle přišlo odhalení výbuchů ve Vrběticích a bylo po všem.

Nyní si trochu pohrajeme s political fiction ve stylu filmu Vrtěti psem. Raději to připomenu ještě jednou: Fakta budou uvedena ve FIKTIVNÍCH souvislostech.
Dne 19. března vyšla na Novinkách.cz zpráva, že Putin navrhl Bidenovi pokračovat v diskusi zahájené lednovým telefonátem. Putin měl ale podmínku: Jejich rozhovor se musí uskutečnit v přímém přenosu. Ano, byl to jistě projev zlomyslnosti. Není tajemstvím, že prezident Biden není v nejlepší formě a rozhovor v přímém přenosu by se lehce mohl zvrhnout ve frašku v neprospěch USA. Stává se, že prezident Biden mnohdy zapomene co chtěl říct, plete si lidi, v podstatě není schopen vlastního přednesu.
Je jasné, že Moskva by Hamáčkovu nabídka ohledně summitu přijala. Co však druhá strana? Spojené státy by si mohly zažít ohromnou blamáž. Ovšem otevřeně odmítnout summit také dost dobře nešlo. Americká administrativa musela mírotvůrce Hamáčka za jeho nápad proklínat. Jak z toho ven? Myslím, že odpověď známe.

Samozřejmě v rámci naší hry na political fiction.