Tímto cenzor nepřímo navázal na památná slova Oldřicha Švestky, který se v roce 1975 v době normalizace vrátil do šéfredaktorského křesla Rudého práva, a ke svým redaktorům měl projev kde mimo jiné zaznělo: "Musíme budit ovzduší reálného optimismu."

Žbirka problém vyřešil tím, že do názvu vložil pravý opak a doufal, že posluchač pochopí o co se jedná. Píseň Biely kvet skutečně s tímto názvem příliš smysl nedává, ale když do textu dosadíme původní název... to už je jiná píseň.

I v současné době je zapotřebí "budit ovzduší reálného optimismu". Problém je v tom, že vidle nám do tohoto úsilí hází všichni s jiným názorem. Jenomže říct natvrdo, že je zapotřebí zamést se všemi rebely, není zatím dost dobře možné. Pokud je tedy zapotřebí někoho diskvalifikovat z debaty, přichází ke slovu označení dezinformátor, konspirátor apod. Tím netvrdím, že dezinformace neexistují. Samozřejmě, že ano. Existují dnes, stejně jako v průběhu celých dějin. S tím nic nenaděláme. Musíme to už ponechat na samotných čtenářích a posluchačích, aby odlišili zrno od plev. (Zvláště starší čtenáři s tím mají - navzdory tomu co se o nich tvrdí - bohaté zkušenosti z dob, kdy bývali mladší a museli umět číst mezi řádky a nebrat v potaz kdejaký oficiální nesmysl.)

Evropská unie, někteří novináři, politici a po internetu slídící udavači nehodlají nic ponechat náhodě. Volají po zavedení přísných pravidel, která by odhalovala dezinformace.

Stává se, že s čím kdo zachází, s tím také schází. Jan Cemper se zabývá kontrolou faktů. Ponecháme stranou, že Cemper je mnohdy veden spíše nadměrnou snaživostí než znalostmi. Ovšem to, co vyvolal proti paní Rédové je neskutečné svinstvo. Jeho dezinformace bohužel převzala i některé média hlavního proudu. Domnívám se, že v zájmu staré novinářské zásady "budiž slyšena i druhá strana" není od věci shlédnout na YouTube video s názvem J.Rajchl, P.Rédová: Trestní oznámení na J.Cempera 14.12.2021.

Před dvěma lety někteří poslanci poslali do Kongresu USA dopis, ve kterém volali po přísnější cenzuře českých občanů na sociálních sítích. Poněkud to připomíná jistý "zvací dopis". Při veškeré neúctě. Dostáváme se do stavu, kdy každý, kdo pochybuje o oficiálních pravdách, jediné správné ideologii a klade nesprávné otázky, by měl žít na okraji společnosti.

Zásadním problémem zůstává, kdo bude rozhodovat o tom, co je dezinformace, co není, co je názor, co kritika nepříjemné reality, která může být označena za projev nenávisti atd. Výbor devíti, dvanácti, sto osmi?

Je zarážející, že po kladivu na svobodu slova volají také novináři. Jednou může dopadnout i na ně. Chápu, že čelí konkurenci v podobě alternativy. Ne každá alternativa je však dezinformační, stejně jako každé médium hlavního proudu nemusí být zavádějící. Démoni a andělé jsou na obou stranách barikády. Zde je na pováženou jedna okolnost, o které píše Udo Ulfkotte v knize Koupení novináři (str.114-115): "Když všechna média a všechny stanice stále dokola rozsáhle informují v tom samém duchu jako v nějaké diktatuře, pak to máme chápat jako "rozmanitost" mediálního světa."

Nelze se divit, že se veřejnost obrací k jiným alternativním zdrojům.

Dokonce i Mathias Dopfner, prezident německé asociace vydavatelů novin vyhlásil určitou neposlušnost, když se před několika lety postavil proti plánům kancléřky Merkelové zřídit speciální úřad, který by měl odhalovat dezinformace na internetu: "Je absurdní myslet si, že úlohou vlády je určovat, co je a co není pravdivé. Nikdo nemá právo dělat něco takového, a už vůbec ne demokraticky zvolená vláda."

V současné době má mnoho lidí pocit, že elita, ať už ta naše nebo světová, nám přináší černé květy a požaduje po nás abychom je vnímali jako bílé...