Napínavý příběh rozkrývání pravdy o zmizení (smrti) tří českých studentů v horách Albánie určitě vyvolá u čtenáře napětí, vyvolá emoce, ale vedle nich, a tím je Návrat do Valbone v žánru thrillerů jedinečný a dá se říci, že v naší produkci svého druhu jediný, vyslovuje osudovou otázku: “Je to, co se stalo, vůbec možné?“ A každý z čtenářů, kterého tato otázka osloví, si začne vytvářet své odpovědi, které dík osobním zkušenostem, mají sice každá jinou hloubku, ale jedno je spojuje. Kde se najednou ztratil člověk, kde se ztratila lidská etika, proč selhaly demokratické principy společnosti, tak záhy po jejich inauguraci.

Ne v textu (příběhu), ale kdesi z druhého pocitového plánu, kterému se říká svědomí, najednou vystupuje celá obludnost příběhu, který velice pečlivě dokládá, co se stane, kdekoli a kdykoli, dojde-li ke ztrátě lidských hodnot.

A Návrat do Valbone, ať chceme či ne, o této ztrátě je.

Není potřeba autorova vypravěčského upozornění na tuto osudovou ztrátu, ona je patrná z jednání osob příběhu, z netečnosti státní správy, ministerstev, ze vztahu stát a občan naší republiky. Je patrná v nemohoucnosti a netečnosti k tragédii spoluobčanů, v nepochopení hrůzné předzvěsti, že toto se může stát každému z nás zde, pokud nebudou viníci potrestáni.

Paradox příběhu by bylo možné shrnout do tvrzení: „Revoluce požírá své vlastní děti.“ Studenti otevřeli naši novou epochu dějin. A již na jejím začátku umírají tři z nich pohlceni systémem, který tato epocha přináší. Je to systém peněz, které prostřednictvím svých lidských konzumentů dostávají antropomorfní rozměr. Určují, stejně jako tolikrát jmenovaný bůh, právo na život a na smrt.

Bohatší si jejich prostřednictvím prodlužují život za cenu smrti těch druhých. A život těch druhých je jen jakousi „ farmou“, kde je člověk trpěn tak dlouho, až jsou jeho orgány dostatečně vyspělé a vhodné k prodloužení života těch, kteří platí. Člověk, homo sapiens, se změnil ve zboží, které se dá koupit. A kupujíci? Kdo je kupující? Jaké má právo rozřezat na orgány mladého člověka jen proto, že jeho krevní skupina dovoluje transplantovat jeho orgány komukoli… A všechny tyto otázky, na které ještě celá desetiletí, možná staletí, nenajdeme odpověď, žánrově posouvají thriller Josefa Urbana z roviny dobrodružně-detektivní četby mezi díla s hlubokým filosofickým a lidským podtextem.

Návrat do Valbone prostřednictvím Josefa a Jany, hlavních hrdinů knihy, přináší s mírnou autorskou licencí, rozluštění případu smrti tří českých studentů, kteří odjeli do Albánie. Jejich rodinám v hledání ztracených dětí svým způsobem nepomohl nikdo. Nikdo. Státní instituce vyprodukovaly alibistické dopisy, stejně alibistická setkání a sliby, které nikdy nedošly naplnění.

A to vše v době, kdy rotačky masmedií a obrazovky různých televizí skloňovaly ve všech pádech slovo demokracie a jeho odvozeniny. Jako by se po staletích naplnila slova francouzského spisovatele F. Rochefoucaulda: „Slovy můžeš zatajit, co chceš. Skutky tě prozradí.“

Není třeba rozboru knihy, hlavních hrdinů, čtenář si vše vyhodnotí sám a sám v sobě se rozhodne pro ten či onen pohled na současnost, na příběh sám.

Závěrem je nutné konstatovat: je dobře, že je napsán, je dobře, že vychází. Svoji podstatou rozbíjí šeď nanicovatých vyprávění pseudoliterárního balastu, který s halasem prázdna zaplňuje knihkupectví. A hlavně je dobře, že jsou ještě mezi námi lidé jako Josef a Jana. Potvrzují totiž, že víra v člověka a lidství nebude zmařena.

Mgr. František Mareš
publicista