Zatímco eurooptimisté zakládají své postoje na přáních, která bych nadneseně přirovnal k obdobě našeho známého „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí", eurorealisté argumentují čísly bez podobných emocionálních podkreslení a velmi dobře vědí, že pravda a láska nad lží a nenávistí zvítězit nemůže, neboť vše je přirozenou součástí existence lidstva na této planetě a při svých postojích s touto vyrovnaností obou misek jedné váhy zkrátka počítají. Pravda je lidem stejně přirozená, jako lež - a totéž platí i o lásce a nenávisti. Nelze proto jakýkoli systém postavit jen na jednom z toho. Eurorealisté dlouhé roky upozorňovali na všechno, co dnes máme na stole. Na neudržitelnost zadlužování a přerozdělování, na důsledky politicky násilně prosazované umělé solidarity, otevření Evropy nebezpečí skrze přistěhovaleckou politiku, na uplatňovaný diktát při nařizování stejné legislativy pro všechny (eufemisticky tomu říkají harmonizace) bez zohlednění zcela rozdílných vstupních podmínek, které panovaly a panují v čase i prostoru na různých místech Evropy, ale i na naprostou absenci uznání výsledků zpětné vazby, když podle průzkumů mezi občany jednotlivých členských států klesá každým rokem podpora integračních procesů, zatímco ti nahoře si jedou stále tu svou.