Pokukovat po velmocích a nevšímat si sousedů – to je tradiční česká úchylka. Pojďme se proto porozhlédnout i trošku jiným směrem

Ve státech, ležících mezi Německem, Ruskem a Tureckem, se přejmenovávání letišť po významných místních postavách rozmohlo teprve v posledních letech. Jen málokdy mají jasnou souvislost s letectvím.

Nejdůslednější jsou v tomto smyslu Rumuni. Staré bukurešťské letiště připomíná letce Aurela Vlaicu, který zahynul roku 1913 při pokusu o přelet Karpat, to nové zase Henri Coandă, konstruktéra a odborníka na aerodynamiku. I letiště Traian Vuia v Temešváru neboli Timišoaře nese jméno jednoho z rumunských pionýrů letectví.

K názvu bratislavského „Letiska Milana Rastislava Štefánika“ snad ani nemohla existovat žádná alternativa. Pravda, přistání slovenského astronoma, generála, politika a pilota v jedné osobě tu v roce 1919 skončilo tragicky. Vhodnější historickou osobnost, po níž by se hodilo pojmenovat letiště, si lze ale jen těžko představit.

Největí řecké i největší turecké letiště nesou jména stěžejních postav, spojených s moderní státností: v Istanbulu je to zakladatel republiky Mustafa Kemal Atatürk, v Athénách zase meziválečný premiér Eleftherios Venizelos. Oba mají ve své vlasti podobný status, jako u nás Tomáš Garrigue Masaryk.

Vhodné osobnosti však nemusí mít nic společného ani s aeronautikou, ani s politikou. Budapešťské letiště Ferihegy nosí od minulého roku jméno hudebního skladatele Ference Liszta.

Liszt byl sice německého původu, říkal si spíš Franz než Ferenc a v Německu také zemřel, na nějakou etnickou čistotu se však v jeho době ještě moc nekoukalo a dnes už naštěstí také ne.

Zatímco u Dunaje vás přivítá Ferenc Liszt, v metropoli nad Vislou – Varšavě - pro změnu Fryderyk Chopin, další hudební skladatel z 19. století, v tomto případě napůl Polák a napůl Francouz.

Striktně místopisných názvů se prozatím drží v Litvě, Lotyšsku, Rakousku, Chorvatsku, Bulharsku, v Bosně a Hercegovině i v Černé Hoře. Bělehradské letiště nese od roku 2005 jméno Nikoly Tesly, kterému daly místní úřady přednost před zavražděným premiérem Zoranem Djindjićem.

Excentrický vynálezce Tesla se narodil v Chorvatsku jako občan habsburské monarchie, většinu života prožil v Americe a Srbsko krátce navštívil jen jednou v životě.

Po všech hrůzách jugoslávských válek 90. let je však tahle absurdita celkem neškodná. Z tolerantního vědce, který prohlašoval, že si stejně váží jak svého srbského etnického původu, tak i své chorvatské vlasti, se totiž v posledních letech stal v Srbsku i Chorvatsku oběma národy shodně uctívaný symbol vzájemného usmíření.

Na jihu Balkánu však ještě vášně neutichly. Když přiletíte do Skopje, hlavního města Republiky Makedonie, přistanete na letišti Alexandra Velikého. O postavu starověkého vojevůdce se zuřivě přetahují makedonští a řečtí nacionalisté. Jeho jméno tak nese také letiště v severořecké Kavale.

Ještě kontroverznější bylo ale nedávné rozhodnutí o přejmenování letiště v kosovské Prištině po Ademu Jasharim, jednom ze zakladatelů Kosovské osvobozenecké armády, který byl roku 1998 zabit srbskými silami.

Srbům je takové jméno pochopitelně zcela proti srsti. Zato název letiště Matky Terezy v albánské Tiraně připomíná spíše bělehradský případ. Matka Tereza byla sice albánského etnického původu, narodila se však v makedonské Skopji, většinu života prožila v Bengálsku a do Albánie na skok zavítala až po pádu komunismu. Přes 70 % Albánců se hlásí k islámu. V náboženských otázkách jsou však vysoce tolerantní a na uctívání katolické jeptišky nevidí nic divného.

V posledním desetiletí se v letových řádech začínají objevovat také jména osobností, spjatých s pádem komunistických režimů. Značné pozdvižení vyvolalo roku 2007 pojmenování lublaňského letiště po Jože Pučnikovi, antikomunistickém disidentovi a pravicovém politikovi. Levicová a liberální část slovinského politického spektra přijala tento krok nepříliš nadšeně.

Podstatně větší konsensus panoval roku 2009 při přejmenování tallinského letiště na počest Lennarta Meriho, vůdce hnutí za nezávislost a druhého postkomunistického prezidenta Estonska.

A nakonec ještě jedno přístavní město u Baltu: polský Gdaňsk, neodmyslitelně spojený se vznikem odborového hnutí Solidarita. Tamější letiště nese už dnes jméno Lecha Wałęsy, přestože bývalý vůdce Solidarity a polský exprezident ještě žije!

Co naplat, Poláci byli v 80. letech, když se hroutil komunistický systém, před Čechy o dost napřed a tak vlastně příliš nepřekvapí, že o pár kroků před námi jsou i dnes. 

Publikováno se svolením vydavatele.