Nisman 10 let vyšetřoval atentát na židovské středisko v Buenos Aires z roku 1994, při kterém zahynulo 85 lidí a jenž dodnes zůstává nejhorším teroristickým útokem v celé Latinské Americe.

Až do Nismanova nástupu úřady 10 let nevyšetřily vůbec nic, k rozhořčení veřejnosti i řady politiků a osobností.

Petici za potrestání pachatelů podepsal i arcibiskup Buenos Aires Jorge Mario Bergoglio, dnes papež František, a prezident a manžel dnešní hlavy státu Néstor Kirchner označil v roce 2005 celý případ za „národní ostudu“.

Teprve Nisman, jenž převzal vyšetřování před 9 lety, přinesl konkrétní výsledky. Našel důkazy, že útok zosnovala a financovala vláda Íránu a provedl libanonský Hizballáh.

Nebylo to poprvé, ani naposled – podle CIA podnikl Hizballáh v letech 1989 až 1996 na 200 takových útoků po celém světě, které stály stovky životů.

Argentinský atentát připravil nechvalně známý velitel Hizballáhu Imád Mugníja, strůjce mnoha únosů a krvavých útoků s mnoha oběťmi, včetně amerických a francouzských vojáků. V roce 2008 byl zabit, patrně Izraelem.

Nismanovy důkazy vedly k mezinárodnímu zatykači na Mugníju a 7 vysokých íránských představitelů. Interpol dodnes požaduje vydání bývalého prezidenta Akbara Hášemího Rafsandžáního, někdejších ministrů zahraničí a obrany Alího Akbara Velajátího a Ahmada Vahídího, bývalého velitele Revolučních gard Mohsena Rézáího, někdejšího šéfa tajných služeb Alího Fallahidžána a dvou íránských diplomatů.

Nisman také nařídil zatčení Carlose Menema, argentinského prezidenta v době útoku na židovské středisko, který udržoval těsné vztahy s íránskou rozvědkou a přijal od Íránu úplatek ve výši 10 milionů dolarů za utajení jeho role při atentátu.

Později Nisman zjistil, že vyšetřování útoku z roku 1994 záměrně maří vláda v čele se současnou prezidentkou Cristinou Kirchnerovou a ministrem zahraničí Héctorem Timermanem.

Slíbili Íránu, že jeho podíl na atentátu zahladí a dají zrušit zatykače Interpolu na íránské politiky výměnou za výhodné dodávky ropy a nákup argentinských zemědělských produktů.

V roce 2013 Kirchnerová dokonce šokovala veřejnost oznámením, že Argentina bude útok na židovské středisko vyšetřovat společně s Íránem, ale argentinský federální soud to označil za neústavní.

Čtyři dny před smrtí předložil Nisman justici 300stránkovou zprávu se stovkami odposlechů, která maření vyšetřování vládními činiteli popisuje. Zároveň řekl v televizi, že našel způsob, jak dostat íránské představitele před argentinský soud.

V pondělí 19. ledna měl Nisman přednést další podrobnosti v parlamentu, ale den předtím zemřel ranou do hlavy z revolveru, který si půjčil od kolegy, protože se bál o život. Zemřel, přestože ho hlídalo 10 bodyguardů.

Zpočátku to vypadalo jako sebevražda a tuto verzi rychle podpořila i prezidentka. Nismanova rodina a přátelé to však vyloučili. Do ulic vyšly tisíce lidí, kteří obviňovali Kirchnerovou z vraždy a státního terorismu.

Řada později zjištěných okolností Nismanovy smrti naznačuje, že o sebevraždu nešlo. Kirchnerová dnes tvrdí, že šlo o vraždu v rámci mocenského boje tajných služeb, a dokonce oznámila, že je rozpustí a zreorganizuje. Zatím však nepřesvědčila veřejnost, že v Nismanově úmrtí nemá sama prsty.

Druhým možným pachatelem je Írán. Alberto Nisman našel pro jeho vinu dostatek důkazů a zjistil i další závažná fakta. Podle něj Teherán dlouhodobě vysílá špiony do zemí celého světa, včetně Latinské Ameriky, a zřizuje v nich spící buňky, které shromažďují informace o strategických objektech a čekají na aktivaci k teroristickému útoku, až se pro něj íránské vedení rozhodne.

Tyto poznatky jsou zvlášť varovné dnes, kdy se americký prezident Barack Obama s Teheránem sbližuje a podporuje příliš mírnou dohodu o jeho jaderném programu, která může vést k výrobě atomové zbraně.

Vyšetřování Alberta Nismana začalo u atentátu v Buenos Aires, ale proniklo nebezpečně hluboko do metod takzvaného „exportu íránské islámské revoluce“.

Nisman zemřel, neboť odhalil pachatele útoku z roku 1994 a byl odhodlán dostat je před soud. Jeho smrt teď vyvolává otázku, jestli za něj vůbec někdy bude někdo potrestán. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.