Když se řekne "privatizace", má dnes leckdo na mysli kuponovku. Ta přitom tvořila jen menší část celého procesu deetatizace před třiceti lety.

Tomáš Ježek ve své půvabné knize "Zrození ze zkumavky: svědectví o české privatizaci 1990-1997" popisoval, že gros návratu k trhu a kapitalismu v Čechách představovala právě ona malá privatizace, privatizace aktiv, která začala přesně před třiceti lety.

Dnes už se, pod rouškou "demokratizace", zase mluví o té či oné formě zestátňování. Zhroucení centrálně-plánovaného hospodářství, sdílené koloběžky nebo, koneckonců, i kondice učebních pomůcek na leckteré základce ovšem dokládají, že pokud nemá věc svého majitele, není efektivita jejího využití valná.

Ano, i v kapitalismu a na volném trhu jsou firmy neefektivní a neživotaschopné. Takové ovšem neváží vzácné zdroje déle, než je nutné.

Malá privatizace před třiceti lety nebyla zázrakem co do podstaty - bylo jasné a zřejmé, že vložení aktiv do rukou soukromníků povede v konečném důsledku k růstu blahobytu země. Byla však zázrakem co do provedení, rychlosti, techniky.

V posledních letech jsme znovu na cestě k nové etatizaci - každá nová dotace, subvence, každý nový grant, přibližují nás neefektivitě, nespravedlnosti a strnulosti plánu a odvádějí nás od čistoty, pružnosti a krásy trhu.

I proto má smysl připomínat malou (i velkou) privatizaci, studovat jejich provedení, specifika a slabiny. Možná budeme tyto znalosti, ještě v naší generaci, potřebovat.