Vcelku nikterak bystrý pták má v historii zvláštní postavení. Zatímco za starého Říma husy zachránily svým kejháním Kapitol, ve Francii je naopak Francouzi za jejich kejhání potrestali. V obou případech ale husy snědli.
Podle římského historika Tuta Livia obléhali ve IV století před n. l. Galové římský Kapitol, jež stál na kopci. Snažili se tajně obsadit tuto pevnost v noci, kdy její obránci tvrdě spali. Hlasité kejhání posvátných hus Jupiterova chrámu ale Římany probudilo, a díky tomu se jim útok podařilo odrazit a zachránit Kapitol před vypleněním.

Možná by si měl Miloš Zeman také pořídit v Lánech hejno husí. Ovčáčkovi by přibyla nová funkce – pasáček kejhavého ptáka.

Francouzská legenda má dvě verze. Jedna říká, že husy rušily biskupa z města Tours svatého Martina při kázání, a tak holt šly na pekáč. Druhá verze říká, že se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kdákáním prozradily. Na pekáči skončily husy i v této verzi.

Ať je to tak či onak, od té doby na svatého Martina lidé „husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce.“

Rozdělování upečené husy mělo v Čechách přesně určené pořadí. Nejnižší sluha dostával křídlo, aby prý při práci lítal, vyšší sluha stehno a hospodář si nechával zbytek. Kůže se dávala do střevíců pod nohy, aby se nepotily nebo mezi prsty, aby nerostla kuří oka.

Je to rozhodně lepší tradice než německá, kdy za vlády císaře Karla Velikého na svatého Martina spláceli poddaní své dávky a povinnosti a odváděli vrchnosti úroky a robotní dávky.

Osvobození od „daňové roboty“ bývá v nové době už koncem června. My ale půl roku odvádíme vrchnosti 100%, ve středověku to byl pouhý desátek, čili pouze desetiprocentní daň placenou např. kostelu, chrámu či církvi nebo moci světské (král, lenní pán). I když z celoročního výdělku.

Těžko říct, co je lepší.