Jirka Verner už delší dobu nežije, a teď ho následovala Jarka. Podlehla nákaze viru covid – 19. Bude mi nesmírně chybět, stejně jako mi chybí Jirka Verner.

Jarka zemřela v běhu mezi pěti hlavními majáky jejího usilování. Zastupitelstvem hlavního města Prahy, kde kromě jiného předsedala Kontrolnímu výboru a byla členkou výboru pro kulturu a cestovní ruch, Prahou 1, a především Nemocnici Na Františku, kterou bránila před snahou svých politických protivníků převést ji z vlastnictví Prahy 1 do majetku hlavního města,

Spolkem Publicum commodum, kde se starala o příslušníky II. a III. odboje a její zásluhou nově zřízené Muzeum paměti XX. století, a konečně i rodinném Jazz klubu Zlatá trumpeta v Ungeltu, který nyní prochází složitou situací díky coronavirové epidemii.

Když před deseti lety se ODS ocitla po prohraných volbách v hlubokém rozkolu, neváhala ani okamžik a postavila se do čela nově vzniklého Oblastního sdružení ODS, která dnes řídí Prahu 1 v koalici se sdružením My, co tady žijeme.

Byl by to hodně dlouhý seznam, kdyby se měl sestavit přehled všech jejích pracovních činností a aktivit. To se teď už zdá být zbytečné. Život půjde dál, na obzoru už jsou parlamentní volby na podzim tohoto roku. I Jarka se už na ně začala připravovat. Přála si, aby ODS byla v Praze znovu nejsilnější politickou silou, tak jako tomu bylo při posledních komunálních volbách, a hodlala pro to udělat všechno. Je to závazek, kterým nejvíc uctíme její památku.