Velkoformátová kniha je z pera badatele a nyní ředitele Muzea Brandýs nad Labem Vlastislava Janíka. Mimořádně širokou obrazovou přílohou knihu doplnil pro čtenáře (nejen Národního osvobození) známý historik, publicista a sběratel Jaroslav Čvančara.

Nikdy nezapomeneme

Tak v roce 1945 přísahal Československý národní revoluční výbor a jeho členové. Dnes nám to v řadě případů potvrzují už jen bronzové ruce na pamětních deskách se seznamy zavražděných a padlých vlastenců a pomníčky obětí hitlerovských fašistů. Mnoho je jich v nedobrém stavu, čím dál více se setkáváme s hanobením pomníčků padlých rudoarmějců. Ba naopak, plíživě a nenápadně se množí případy vztyčení pomníků bojovníkům a příslušníkům tzv. Třetí říše. Viz neuvěřitelný případ monumentu vojáků wehrmachtu u rozhledny Štěpánka, či pomníčku popravených Němců, škodících se zbraní v ruce ještě po uzavření příměří v květnu 1945, postaveným na novoborském hřbitově. 

Opravdu nezapomeneme? Neměli bychom!

Zvláště nyní, když se šíří snahy Německa s posvěcením EU vyvinit se ze zodpovědnosti za holokaust, statisíce zničených obcí, vesnic a měst především ve východní Evropě a v zemích bývalého Sovětského svazu, miliony mrtvých a další hrůzy a krutosti druhé světové války, vyvolané a zaviněné nacistickým Německem. Právě proto je Janíkovo dílo Mauthausen, konečná stanice, vydané v tento čas, tolik potřebné. A to navzdory ledasjakým Pithartům, Bělohrádkům a dalším jim podobným „vlastencům“, dnes tak často flegelantsky slzícím nad utrpením odsouvaných sudetských Němců, kteří neprošli prověrkami za své loajální chování k Třetí říši. A je jen na rodičích, učitelích a objektivních historicích s médii na špici, jak s touto hrůznou historií německého koncentračního pracovně likvidačního tábora seznámí naše děti a mládež, aby se již nikdy neopakovala.

Stručné dějiny KT Mauthausen

„Základem předkládaného textu jsou úryvky z knihy vězně KT Mauthausen, vídeňského Čecha Hanse Maršálka Die Geschichte des Konzentrationslager Mauthausen, které jsou doplněny o autentické vzpomínky převážně českých vězňů, kteří rovněž branami koncentračního tábora prošli. Tato svědectví nás provázejí celým příběhem a dokreslují to, o čem se v textu hovoří jen v číslech či jiných faktografických sděleních…“ říká v úvodu publikace skromně autor, který tak chce vzdát hold bývalým vězňům koncentračního tábora, s nimiž měl možnost mluvit, stejně jako nesčíslněkrát debatovat, ověřovat a ptát se na mnohé, a to dokonce i samotného Hanse Maršálka. Stejně tak chce Vlastislav Janík představit iniciativu těchto mužů – bývalých vězňů KT, kteří se na sklonku osmdesátých let minulého století pokusili o překlad a vydání Maršálkovy knihy.