Hlavní osoba knihy a její tragický příběh zároveň posloužil Motlovi k dokumentační historické práci, přibližující nám celou problematiku a mechanismus nacistické zlovůle a snaze o vyhlazování celých národů ve svých lágrech a krematoriích. Velkou pozornost autor též věnuje až neuvěřitelným pokusům nacistů o zahlazování stop svých zvěrstev. Nejenom to, Motl své čtenáře v závěru publikace o více jak třech stech stranách přivádí i do soudní síně, popisuje i výkon hrdelních trestů. Místo závěru pak píše kapitolu Tajemství jednoho zmařeného života, kde shrnuje a vysvětluje svou dlouholetou badatelkou činnost, věnovanou právě Veře Salvequartové. A nebyl by to Stanislav Motl, velký milovník záhad a tajemství, kdyby její dramatický osud neukončil třemi tečkami.

Příliš mnoho otazníků

Jak se mohla krásná mladá žena, původem z Čech, stát táborovou ošetřovatelkou v Ravensbrücku, v největším a náležitě krutém koncentračním táboře pro ženy? A to v samotném závěru války, kdy nacistické běsnění a likvidace vězenkyň byly na denním pořádku? Sama přitom přišla do tábora jako vězenkyně - příliš mnoho záhad a nejasností, které se však spisovatel a reportér Stanislav Motl snaží rozřešit s bravurou a erudicí sobě vlastní.

Naše očekávání tento následovník zuřivého reportéra Egona Kische, jehož je sám velkým obdivovatelem, nezklame. Je povolaným z nejpovolanějších nejen pro své dlouholeté studium a pátraní v historii druhé světové války, ale také jedinečnými výsledky v pátrání po nacistických zločincích. A to v době let devadesátých, kdy už se nad osudy tehdejších masových vrahů zavíraly pomyslné soudní knihy. Které se někdy ani neotevřely, jak právě Motl dokázal a na vlastní pěst vypátral nejen archiv nacistických zločinců povalujících se na chodbách ministerstva vnitra ČR, ale také zločince samotné, v té době počestné občany tehdejší Spolkové republiky Německo, sousedy povětšinou ctěné jako řádné spoluobčany, případně hluboce věřící či kostel pravidelně navštěvující.

Ve své nové knize tedy spojil v příběhu Very Salvequartové, české Němky z pohraničí, jak je jeho zvykem, mnoho užitečných sond do mašinérie nacistické moci a zvůle. Tak především navštívil koncentrační tábor Ravensbrück a jeho dnešní památník. Provedl nás jeho nejodlehlejší a i dnes temnou částí, kde stál kdysi tzv. Jugendlager pro mladistvé "nepřizpůsobivé" vězenkyně. Ten byl právě za časů Very Salvequartové proměněn v "čekárnu na smrt" pro staré a nemocné.

Krásná a suverénní

Její příběh a nejen ten její pak sledoval Motl dále. Zavedl nás na tzv. druhý ravensbrücký proces, odehrával se v poválečném Hamburku v roce 1947. Sledoval jej nejen svýma očima a pomocí pečlivého studia v archivech, ale také prostřednictvím pamětnic, ať už je poznal osobně nebo přečetl jejich vzpomínky. Procesy se před námi rozvíjí téměř plasticky. Vera k soudu přichází - světe drž se, oblečená v kožichu, ještě se svou kolegyní, kdysi novinářskou hvězdou zvyklou na média. Odchází po několika stáních s trestem smrti. Přes snahu prokázat svou nevinu domnělou špionáží, pro kterou byla zatčena nebo ovlivňováním svědků procesu dopisy. Autor nezapomene na otazníky a nejasnosti - při vší úctě k obrovské práci soudních tribunálů, které poprvé v historii soudily válečné zločiny, genocidy, masakry - na něž se poté lidstvo snažilo pro jejich nepředstavitelnou hrůzu raději zapomenout.

Kniha nás zavádí i do českého pohraničí, do časů slovy autora z jeho stejnojmenné knihy do "války před válkou". Poodkrývá a sám se snaží pochopit, jak se mladá dívka toužící po cestě do ciziny na zkušenou vydala cestou s nesprávným koncem. Její post tzv. táborové ošetřovatelky je blízký prostředí nacistických lékařských pokusů, jež zanechaly mrtvé i zmrzačené vězenkyně, hlavně z řad polských vězenkyň, jimž se říkalo důvěrně a výstižně "králíčci". Ty, které přežily, svědčily v soudních procesech proti hlavě táborových lékařů Percivalu Treitovi (nenechme se mýlit britsky znějícím jménem) i samotné Salvequartové.

Smrtící injekce a prášky, které vězenkyním podávala, jsou pro změnu stopou k dnes běžné veřejnosti málo známému nacistickému programu tzv. eutanázie. Ač musel být na samotný nátlak německé veřejnosti v Německu později zrušen, vycvičený kádr tzv. lékařů byl převelen na východ do vyhlazovacích táborů. A pak s likvidací východních koncentráků při ústupu německého wehrmachtu před Rudou armádou, byly týmy lékařů-smrtihlavů opět hojně vítaní a využívání při masové likvidaci vězňů i zajatců v samotném závěru války nacistických táborech. Stanislav Motl nezapomíná na sčítání obětí a také na zdůraznění faktu, že toto vše bylo v rozporu s mezinárodními úmluvami, které Německo podepsalo a následně ostentativně a bezostyšně porušovalo. Přineslo tím zkázu milionům nevinných. Jejichž životy zmařila, i přes svou neuvědomělost nebo snad necitelnost a ztrátu soudnosti, i krásná Vera.

Curriculum vitae

Stanislav Motl (nar.1952), absolvent Fakulty žurnalistiky UK, je mezi novináři přezdívaný „lovcem informací“. Má za sebou neuvěřitelných 250 dokumentárních pásem (!) v rozhlasovém cyklu Stopy, fakta, tajemství, za což získal dvakrát prestižní cenu Asociace mezinárodního vysílání v Londýně, která je považována za rozhlasového Oscara. Mezinárodní porota ocenila zejména jeho pátrací v českých a zahraničních archívech.

Při této příležitosti připomínáme, že Motl při práci na představované knize Oprátka pro krásnou Veru pátral ve dvanácti německých archivech, ve dvou anglických, polském i švýcarském a v České republice studoval v osmi archivech. Nejenom to – projel místa spojená s osudy Salvequartové, hledal a nacházel uchované vzpomínky pamětníků a hovořil s mnoha jejími příbuznými. O jeho autorské preciznosti, kdy se nespoléhá, jak je dnes zvykem na internet, svědčí i čtyři strany bibliografie v závěru knihy.

Stanislav Motl je rovněž spolunositelem mezinárodní novinářské ceny Jeden svět za televizní reportáž z válečné Jugoslávie Lidé pod bombami.

Oceněn byl též kupříkladu v roce 2003 za dokumentární film Nacisté pod ochranou a za stejnojmennou knihu mu byla udělena hlavní cena festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran. V roce 2011 se díky knize Svědek z cely smrti stal nositelem Hlavní ceny Egona Erwina Kische.

Knih dosud napsal a vydal na dvě desítky. Z posledních jeho titulů alespoň jmenujeme: Děti Antonína Kaliny, Válka před válkou (Krvavý podzim 1938 v Čechách a na Moravě), Peklo pod španělským nebem (Čechoslováci ve španělské válce 1936 – 1939), Osudové lásky (Milostná dramata slavných i zapomenutých), Kudy kráčela Smrt (13 příběhů o lidské velikosti i malosti z blízké i vzdálené historie Evropy i zemí Koruny české).