Jak říká Dr. Jiří Jaskmanický, kurátor výstavy a ředitel společnosti Mozaika, která výstavu uspořádala společně s Kanceláří prezidenta republiky, Správou pražského hradu a již jmenovanou Mozaikou – sdružením pro volný čas a mládež, pro vzdělání, výchovu a osvětu, není prezentace Ivan Bukovský – 70 pouhým ohlédnutím za mistrovou tvorbou, nýbrž zprávou o malířově tvorbě od výchozího bodu po současnost. Pro vnímavé oči je bohatá tvůrcovým poutem k hrůzám holokaustu i mytologii a symbolice křesťanství. V neposlední řadě i barokně monumentální výpovědí o podstatě individuálního bytí, sugestivně zachycenou barvou na plátnech velkých rozměrů.

Obrazy k přemýšlení

O svém díle říká sám Bukovský, že se jedná o umění, které „má člověka chytit za pačesy a protáhnout ho trním“. Obrovskou invenci Bukovského kumštu lze sotva načrtnout lepšími slovy, neboť tomuto tvůrci nejde o líbivý výsledek jeho tvorby, nýbrž o podstatu ztvárňovaných problému. Odpovídá tomu i jeho rozmach štětci, až syrovými barvami, a leckdy i hrůznou výpovědí, kterou nelze přejít mlčením. Před monumentálními obrazy o terezínském pekle či zmrzačeného Krista se leckomu z diváků úží dech v hrdle. A není divu, že mnozí z návštěvníků této jedinečné výstavy nedokáží potlačit slzy, jak silně emotivní tato plátna jsou.

Od května do září

Až do 27. 9. tohoto roku se tedy veřejnosti dostává mimořádná příležitost shlédnout tvorbu předního českého figuralisty v úžasných výstavních prostorách, které divákům dovolí Bukovského monumentální plátna vnímat a prožít naplno. Představovaná výstava je zároveň i rekapitulací jeho tvorby, malíř totiž, jak jsme již naznačili, v Královském letohrádku završuje oslavy svých sedmdesátin. Přestože se mnohá Bukovského plátna stala součástí veřejných a soukromých sbírek v Evropě, USA, Izraeli nebo třeba i v Jižní Korei a nebyla do Královského letohrádku propůjčena, vystavená díla komplexně reprezentují tvorbu předního reprezentanta české expresní figurace druhé poloviny dvacátého století, čítající několik dekád.

Víte, že…

…se Ivan Bukovský narodil v Praze 6.6 1949 židovským rodičům, kteří měli to štěstí, že přežili pekla nejenom Terezína, ale i koncentračních táborů Osvětim a Ravensbr?ck? Ivan vyrůstal ve šťastném rodinném prostředí, ovlivněn spíše křesťanskou kulturou a řeckou mytologií. Židovskou kulturu objevil až při návštěvě příbuzných v Izraeli roku 1964, kde si plně uvědomil své kořeny i osudy rodičů za holokaustu i celého Židovstva, což pro něho znamenalo i zásadní budoucí orientaci ve výtvarné tvorbě.

Bukovský absolvoval Výtvarnou školu Václava Holara v letech 1964 – 1968, o tři roky později nastoupil na AVU v Praze, do ateliéru prof. Jana Smetany. Jako výrazný talent obdržel v létě 1974 studentskou Cenu 17. listopadu. V roce 1976 poprvé samostatně vystavuje v legendární Malé galerii Divadla v Nerudovce. Z řady jeho prezentací té doby nezapomeňme alespoň jeho účast na významné generační Výstavě mladých v Mánesu 1976. Po absolvování akademie se žení a stěhuje se na Dobříš a posléze do Příbrami, kde žije, tvoří a jako pedagog výtvarného umění i přednáší dodnes. Ve své tvorbě se celoživotně věnuje figuře a portrétu. Od klasického pojetí a realismu až po snové či abstraktní vyjádření, s respektováním základních zákonů malby a obrysů. Pro náměty si chodí v posledních letech čím dále více do mytologie a judaismu. Jeho tvorba je ověnčena řadou významných domácích i zahraničních ocenění, mj. si odnesl kupříkladu Cenu grafiky z trienále protiválečné kresby z Polska, svým uměním vítězil ve Španělsku i Itálii, odkud si opakovaně odnesl prestižní Cenu kritiky.

Dílo Ivana Bukovského je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách, má za sebou desítky samostatných i společných výstavy doma i ve světě.