„V pátek v 17:00 vstoupil 24letý muž tmavé pleti do obchodního domu Woolworth. Nechal si od prodavačky ukázat výlohu s nabídkou kuchyňských nožů, vzal si nůž s dlouhou čepelí - a pak ženu náhle bodl. Zemřela o něco později na místě na následky vážných zranění. Policie přijala první tísňové volání 17.04 hod. Přestože první zásahové vozidlo bylo na místě o dvě minuty později - počet policistů během večera vzrostl na 300 - muž zabil v obchodním domě další dvě ženy. Poté pokračoval ve svém krvavém řádění přímo na Barbarossově náměstí, kde také zaútočil na lidi nožem, stejně jako v pobočce spořitelny naproti přes ulici,“ shrnuje lapidárně Timo Frasch a pokračuje v líčení neuvěřitelné scény, která otřásla poklidným bavorským městem:
„Vyšetřovatelé v sobotu potvrdili, že oběťmi jsou většinou ženy - pocházejí z města, z okolí Würzburgu a ze severního Bádenska-Württemberska. Byly to ženy s datem narození mezi lety 1939 až 2005. Jedinou neobvyklou obětí je jedenáctiletý chlapec, který přežil, ale jeho matka byla zavražděna. Do jaké míry velmi patrná dominance žen mezi oběťmi naznačuje motiv nebo jestli byla náhodná, nechtěli vyšetřovatelé v sobotu říci. Bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann, který v pátek večer přišel na místo činu získat představu o situaci, nazval v sobotu Würzburg „nádherným městem, které všichni tak milujeme“.
Měl to tedy být tento hrozný pátek, kdy Somálec, narozený v Mogadišu a který, jak v pátek oznámil ministr Herrmann, přišel do Německa ze své domovské země v roce 2015, toto krásné město těžce zranil. Další podrobnosti bylo pak možné se dozvědět v sobotu odpoledne na tiskové konferenci v tělocvičně pořádkové policie. Než muž nakonec skončil ve Würzburgu v útulku pro bezdomovce, kde byl naposledy registrován, musel mít za sebou docela odyseu. 6. května 2015 přišel do oblasti pod správou chemnitzské pobočky Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky. Později za něj byl kvůli přestěhování odpovědný okresní úřad regionu Krušných hor, poté ze stejného důvodu městská správa Düsseldorfu.
Timo Frasch zakončuje svůj článek úvahou: „Po každém z těchto incidentů si musíme znovu položit otázku, co s tím dělat, jak tomu zabránit a jak se vypořádat s hrůzou a smutkem. Zatím neexistují žádné opravdu uspokojivé odpovědi. Možná nebude možné řešení bez toho, abychom nabourali vymoženosti, které jsou stejně důležité jako ochrana a bezpečnost. Co však není už nadále možné, je omezený způsob myšlení, který bohužel stále doprovází veřejnou debatu v Německu. Stačí jen poukázat na to, jaké kulturní pozadí mají pachatelé, abyste byli sami označeni za rasistického extremistu. Pokud jde o případ ve Würzburgu, je třeba si položit následující otázku: Jak je možné, že člověk může spáchat takový čin, i když je o něm známo, že se chová násilně a zmateně?“
Tolik článek ve Frankfurter Allgemeine. Otázek však napadne člověka víc. Policie byla na místě, nakonec zneškodnila útočníka ranou do nohy a zatkla. Kdo však skutečně bránil Somálci ve vražedném řádění, byli kolemjdoucí, kteří ho blokovali vším možným včetně batohů. Asi se policisté báli kleknout mu na hlavu… hořká ironie. Tento 25letý Somálec přišel do Německa v roce 2015. Tehdy měli přijít Syřané, jak oznámila kancléřka Merkelová. Ještě nevíme, kterou cestou přesně přišel, ale dost pravděpodobně přes Turecko, které před několika dny obdrželo od EU další 3,5 miliardy eur na „péči o uprchlíky“. Kolik takových „překvapivých útoků“ v balení „Made in Turkey“, na které si přispějeme z našich daní, nás ještě čeká? A poslední otázka – kde jsou fotografie obětí útoku, zraněné dítě? V případě, kdy jsou ohroženi uprchlíci, je internet fotografiemi, často naaranžovanými, přímo zahlcen. Média prostě nekonají svou práci objektivně. Pro koho pracují? Pro občany EU zcela jistě ne. Také ihned po tomto krvavém incidentu spekulovala o možné nepříčetnosti z důvodu duševní poruchy pachatele, jako mnohokrát předtím.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV