Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (STAN) si pospíšil, aby dal najevo, že nová vláda stojí jednoznačně na straně nadnárodních korporací a dovozců potravin z ciziny, a že zájmy našich zemědělců i spotřebitelů jsou novým min mistrům ukradené.

V současné době v Zemědělském výboru Evropského parlamentu probíhají jednání o mandátu, kterým by Evropský parlament zavázal Evropskou komisi určitými limity při jednání obchodní dohody mezi EU a Indií. Protože se ve výboru dlouhodobě zabývám problematickou antimikrobiální rezistence, což je problém vzniku mikrobů rezistentních na antibiotika, který bývá často způsoben zneužíváním antibiotik nikoli k léčení nemocí, ale jako stimulátor růstu zvířat, což je jeden z vážných zdravotních problémů, jehož zavlečení nám hrozí při otevření unijního trhu většímu množství dovozů z Indie, jsem byl poradou koordinátorů jmenován výborovým zpravodajem k formulaci návrhu mandátu pro Komisi.

Podle údajů ze ve statistik Mezinárodní organizace pro výživu (FAO), Celní správy, Státní veterinární správy (SVS), Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZUS) a Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) jsem ve svém návrhu zprávy členy výboru upozornil na zdravotní a ekonomická rizika, která by s sebou přinášelo většího otevření unijního trhu pro zemědělské komodity a potraviny z Indie.

Pro členské státy EU je Indie důležitým dodavatelem řady komodit tropického a subtropického pásu, které z důvodu přírodních podmínek nelze pěstovat v EU, nebo je v Evropě není možné pěstovat v množství, které by pokrylo naši spotřebu. Jako příklad lze uvést čaj, rýži basmati nebo tropické ovoce. V těchto komoditách, které nelze v Evropě pěstovat, lze uvažovat o další liberalizaci obchodu formou snížení cel. Důrazně jsem však kolegy varoval před snížením množství, nebo četnosti fytosanitárních kontrol. To by mohlo vést ke zvýšení zdravotních rizik pro spotřebitele v členských státech EU.

Ve svém návrhu jsem upozornil, že u komodit, které na území členských států EU pěstovat lze, by však jakákoli další liberalizace vzájemného obchodu - zejména snížení nebo odstranění cel - představovalo přímé ohrožení existenční zájmů zemědělců v Unii.

Podle údajů FAO je naprostá většina indického agrárního trhu pod kontrolou nadnárodních korporací, které zneužívají rozdílů v požadavcích na bezpečnost a kvalitu potravin a zemědělských produktů, které stanoví právo EU ve srovnání s indickým právním řádem. Na rozdíl od EU indické federální ani státní právo nezakazuje ani nijak nereguluje používání geneticky modifikovaných organismů, antimikrobik jako přípravků stimulace růstu zvířat, ani dopování zvířat anabolickými steroidy a růstovým hormonem. Dopování zvířat chovných na potraviny hormonálními přípravy stimulujícími růst svalové tkáně a kostí podle dosavadních lékařských výzkumů způsobuje značné zdravotní problémy konzumentům tohoto masa. Zejména v případě dětí může vyvolávat těžké poruchy hormonálního systému. U dospělých může způsobovat rakovinu. Proto jsou tyto praktiky v Evropě již více než 20 let zakázané.

V EU je pěstování GMO plodina potravina zakázáno. V Indii je zcela běžné a velká část obilovin je GMO. Indie navíc do právního řádu nezapracovala závazky z Úmluvy o biologické rozmanitosti. Nagojský protokol, který zakotvuje zákaz patentování rostlin a živočichů, je v Indii zcela ignorován. Nadnárodní korporace zabývající se produkcí GMO osiva této situace zneužívají k faktickému zotročování indických formálně nezávislých farmářů. Při prodeji osiva jim nutí smlouvy, jimiž se zavazují prodat veškeré výpěstky pouze jim, jako držitelům patentů. Úrodu od nich vykupují pod cenou na světových trzích a nestydatě si mastí kapsy na prodeji výpěstků na světových burzách.

Indie byla opakovaně kritizována Ministerskou konferencí Mezinárodní organizace práce (ILO) i za soustavné nedodržování úmluv o zákazu dětské práce, o ochraně zdraví při práci, o rovnosti při odměňování a o zdravotním sociálním zabezpečení pracujících. Kritika se vždy týkala nejen průmyslu, ale i zemědělství. V Indii jsou stovky milionů lidí negramotných. Miliony malých dětí nemohou chodit do školy, protože jsou od nejútlejšího věku nasazovaný k těžké práci na polích. Mzdy, které vyplácí nadnárodní korporace ve svých filiálkách v Indii, jsou tak nízké, že ani při práci obou rodičů nestačí k obživě rodiny. Na indických polích lze vidět spoustu lidí, jak aplikují postřiky bez jakýchkoli ochranných prostředků. V Indii jsou běžně používány i postřiky, které jsou v Evropě dávno zakázané kvůli jejich nebezpečnosti pro spotřebitele i zemědělce. Indické právo navíc nestanoví žádné bezpečnostní limity ani pro koncentrace ani pro periodicitu používání postřiků.

Na indických polích jsou proto běžně nasazovány několikanásobky dávek i koncentrací postřiků, které jsou v EU právem stanoveny jako horní limit. Pracovní podmínky indických zaměstnanců nadnárodních korporací v zemědělství silně připomínají režim totálního nasazení, k němuž byli do nacistického Německa odvlékání občané okupovaných zemí během 2. světové války. Statistky výskytu rakoviny ani dalších nemocí z povolání mezi zemědělci v Indii nejsou vedeny, protože velká část populace nemá vůbec přístup ke zdravotní péči.

Vlivem používání těchto pro spotřebitele škodlivých praktik dosahují nadnárodní korporace při zemědělské produkci v Indii podstatně větších výnosů, než zemědělci v EU. Bilance obchodu se zemědělskými produkty a potravinami mezi EU a Indií je kvůli tomu dlouhodobě deficitní. Jen loni dosáhla deficitu 1,8 miliardy eur. Nerovnováha v agrárním obchodu mezi EU a Indií navíc trvale narůstá. Neexistuje tedy žádný rozumný důvod, proč by mělo být u komodit, které lze pěstovat a chovat v EU, umožněno další zvyšování dovozů. Snižování četnosti a přísnosti kontrol z Indie dovážených potravin, které obvykle bývá součástí liberalizace obchodu v rámci obchodních dohod, by představovalo vyslovený hazard se zdravím spotřebitelů. Na talíře našich strávníků by se mohly dostávat zdraví nebezpečné potraviny.

Ve své zprávě jsem kolegy upozornil i na problém padělání kvalitní produkce, jehož objem narůstá každým kolem liberalizace světového obchodu. V případě potravin se mu právo EU snaž čelit chráněným zeměpisným označením. Francouzi si takto chrání šampaňské nebo koňak. U nás jsou chráněnou značkou třeba Olomoucké syrečky. Velké riziko pro výrobce potravin v členských státech EU představuje fakt, že EU a Indie nemají sjednanou dohodu o vzájemném uznávání zeměpisných označení původu. Jednání o ní se vlečnou řadu let. EU uznává všech 368 indických zeměpisných označení zatímco Indie respektuje pouze 8 z 3.400 zeměpisných označení uznaných v EU. Nadnárodní korporace, které zneužívají odlišných právních podmínek nechtějí, aby tradiční označení byla v Indii uznávána, protože by jim to komplikovalo možnosti padělání.

V návrhu zprávy jsem kolegům ve výboru navrhl uložit Komisi, aby se soustředila napřed na dokončení jednání dohody o vzájemném uznávání zeměpisných označení původu. A teprve poté, aby bylo jednáno o další liberalizaci vzájemného obchodu formou obchodní dohody. Současně jsem navrhl, aby europarlament Komisi zavázal, aby nepřistupovala na otevření unijního trhu větším dovozům zemědělských produktů a potravin, které lze pěstovat, chovat a vyrábět v Evropě.

Během svého dvaapůlletého působení v Zemědělském výboru Evropského parlamentu jsem byl zatím třikrát zpravodajem celého výboru k některému z návrhů legislativních předpisů. Ve více než padesáti případech jsem pracoval jako stínový zpravodaj frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i europoslanci zvolení za SPD v ČR. Takto jsem celou frakci zastupoval v parlamentní delegaci při jednání s Radou ministrů zemědělství v trialogu i na jednom ze tří nařízení o reformě Společné zemědělské politiky EU. Své návrhy jsem vždy konzultoval nejen se zástupci profesních organizací zemědělců – jako Agrární komora, Zemědělský svaz, Potravinářská komora nebo Komora veterinárních lékařů – ale i se zástupci odborných útvarů Ministerstva zemědělství a Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), který je českou agenturou pro vyplácení dotací. Ve většině případů byla stanoviska zástupců zemědělců z praxe a odborníků ze státní správy dost podobná nebo se vzájemně doplňující. V některých případech se rozcházela, protože ministerstvo do určité míry musí brát ohled i na politiku celé vlády, v níž jiné rezorty mohou mít na věc odlišný názor.

Nikdy jsem při přípravě svých návrhů nevynechal konzultace ani s experty z dozorových orgánů jako SVS, ÚKZUS nebo SZPI, které dohlíží na dodržování právních požadavků na kvalitu potravin. Stejně jsem postupoval i v případě přípravy návrhu zprávy pro náš výbor týkající se mandátu Komisi pro jednání o obchodní dohodě EU-Indie. Návrh jsem v písemné podobě předložil v prosinci – tedy v době, kdy v demisi ještě úřadoval býval ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD). I s ním jsem se občas neshodl – třeba v názoru na novelu zákona o potravinách, která by zavedla povinný podíl prodeje českých potravin a zemědělských produktů s supermarketech. V zásadě však musím říci, že v době, kdy řídil Ministerstvo zemědělství se mnou jako s europoslancem zvoleným za opoziční stranu spolupracoval korektně. Stejně jako jeho podřízení.

Nyní ale nastala nová doba. Přípravu veškerých dokumentů pro europoslance si na sebe strhla Sekce pro záležitosti EU na Úřadu vlády, která je přímo podřízena ministru pro evropské záležitosti Mikuláši Bekovi (obr. 1). Tento ministr, který do funkce nastoupil z pozice rektora Masarykovy univerzity, před zvolením do funkce vyučoval hudební vědu. Civilní profesí je to muzikolog. Podobně „kvalifikovaní“ jsou zřejmě i jeho podřízení, kteří vynikají excelentní znalostí ideologie volného trhu. O zemědělství však zřejmě neví vůbec nic. Se studiem veřejně přístupných dokumentů mezinárodních zemědělských organizací se zřejmě také nezdržují. Vynikají však loajálností k Evropské komisi, i když jsou placeni z českého státního rozpočtu.

Jako zpravodaj i stínový zpravodaj jsem za svou kariéru v EP ještě nezažil, aby některý útvar státní zprávy bez předchozí komunikace o výhradách k mým návrhům, navrhoval ostatním českým europoslancům, aby vůči mnou předloženým zpravodajským návrhům předložili pozměňovací návrhy. Opozičním europoslancem jsem byl i v dobách minulé vlády a jsem jím i dnes. Ale takovou vládní aroganci a odhození jakýchkoli diplomatických zvyků jsem ve své europoslanecké kariéře zažil poprvé.

Když pánové a dámy z Úřadu vlády „odhodili rukavice“ slušnosti, nemám důvod nadále mít zábrany vůči zveřejňování doporučení k předkládání pozměňovacích návrhů a stanovisek k hlasování, které pro české europoslance vypracovávají, a jež jsou označeny jako „důvěrné“. Ve svém stanovisku doporučují, aby nějaký jiný českých europoslanec navrhl vypuštění všech pasáží mého návrhu, které popisují pro spotřebitele rizikové praktiky v indickém zemědělství. Navrhují vyškrtnout i veškerá omezení zvýšení dovozů z Indie. Včetně případů zemědělských komodit a potravin, které lze vyrábět v EU.

Dovolím si odcitovat závěr, který podřízení ministra Beka napsali k mé zpravodajské zprávě: „ČR má zájem na uzavření ambiciózní dohody o volném obchodu, podporuje rovněž brzké sjednání investiční dohody mezi EU a Indií.“ Tuto formulaci lze z „bruselštiny“ přeložit tak, že vláda ČR chce vnitřní trh otevřít většímu množství dovozů potravin a zemědělských produktů. Bez ohledu na oprávněné ekonomická zájmy našich zemědělců, které by to poškodilo. A bez ohledu na zdravotní rizika, která by to pro spotřebitele mohlo přinést.