Na videu je vidět nadšení poslanců EP z prosazení zbavení Evropy ruského plynu, ropy, uhlí a paliva do jaderných elektráren a dále možnosti zisků z vývozu do Ruska. Rusko má být potrestáno za cenu značné újmy pro občany zemí EU, ale většině poslanců se to zjevně velmi líbí.

Pro schválení usnesení jako celku hlasovalo 513 poslanců EP, 22 bylo proti, 19 se zdrželo. Za ČR hlasovali pro všichni poslanci za KDU-ČSL, StaN, TOP09, ODS, Piráty, ČSSD a 4 z pěti poslanců ANO. Proti hlasovali poslanci SPD David a Blaško, a Konečná z KSČM, zdržel se Knotek za ANO.

Politickým odůvodněním sankcí se budu zabývat jindy, zde se omezím na obsah sankcí a ekonomickou argumentaci. Ve schváleném usnesení se tvrdí, že „podle akademických studií by měl zákaz dovozu fosilních paliv z Ruska dopad na hospodářský růst EU, jenž by odpovídal ztrátám odhadovaným na méně než 3 % HDP, zatímco potenciální ztráty ruské ekonomiky ve stejném období by činily 30 % HDP a měly by zásadní význam pro zastavení ruské agrese. To je opravdu bizarní představa, jestliže řada zemí EU včetně ČR je závislá na dovozu energetických surovin z Ruska v řádu desítek procent a pokud jde o plyn téměř stoprocentně. Současně se nepočítá s pohybem cen surovin, které země EU platí a Rusko inkasuje. Nakonec se nepočítá ani se ztrátou zisků z prodejů v Rusku.

Usnesení žehrá na to, že Rusko získává prodejem fosilních paliv 300 mld. Eur ročně, ale zjevně nedomýšlí, že v důsledku růstu cen a přesměrování dodávek sice v krátkém horizontu získá méně, ale EU vlastním rozhodnutím ztratí fosilní paliva, které lze nahradit jen z malé části. „Akademické studie“, které EU využívá mají někdy zcela pochybnou úroveň, zvláště když jsou na objednávku a zpracovatel vychází vstříc zájmu zadavatele.

Předpokládá se, že Ruská federace přestane být subjektem světové politiky a stane se bezmocným objektem sankcí na kterém lze vynutit splnění libovolného příkazu. V usnesení se současně slibuje „zabývat se praktikami obcházení sankcí“, které by prováděly členské státy. Již teď se připravují sankce EU na Maďarsko za neochotu dodávat zbraně na Ukrajinu a odhodlání nakupovat ruský plyn. Státy v EU mají také uplatňovat vnitrostátní postihy za obcházení sankcí.

Usnesení trvá na tom, že dodávky zbraní na Ukrajinu musejí být zesíleny a budou financovány z „Fondu evropského mírového nástroje“ (sic!). Hybatelé Evropské unie jsou pevně odhodláni země, které jsou v ní sdruženy, vtáhnout do války.

V článku 13 EP „vyzývá Radu, aby uvalila další sankce na veřejné osobnosti, které v Rusku šíří agresivní propagandu na podporu ruské agrese proti Ukrajině.“

„V koordinaci s podobně smýšlejícími mezinárodními partnery EU budou banky z Ruské federace vyloučeny ze systému SWIFT“ a EU „zakáže vstup do teritoriálních vod EU a přistávání v přístavech EU námořním plavidlům plujícím pod ruskou vlajkou, registrovaným, vlastněným, pronajatým nebo provozovaným z Ruska, přijíždějícím z ruského přístavu nebo do něj směřujícím nebo jakýmkoli jiným námořním plavidlům spojeným s Ruskem, včetně Sovkomflotu; vyzývá k zákazu silniční nákladní dopravy z území Ruska a Běloruska a na něj a navrhuje rozšířit zákaz vývozu na dodávky, které byly nasmlouvány před vstupem sankcí v platnost, ale dosud nebyly plně provedeny; požaduje uvalení sekundárních sankcí na všechny subjekty registrované v EU i ve třetích zemích, které pomáhají ruskému a běloruskému režimu obcházet sankce.“ EU tedy chce jako nadnárodní četník sankcionovat další země a zjevně se neobává protisankcí. Západní Evropa se na celý svět kromě USA stále dívá jako na své koloniálního panství.

V článku 15 EP „vyzývá k okamžitému úplnému embargu na dovoz ropy, uhlí a jaderného paliva z Ruska a k co nejrychlejšímu zavedení úplného embarga na dovoz zemního plynu z Ruska, k úplnému opuštění plynovodů Nordstream 1 i 2 a k tomu, aby byl předložen plán na pokračující zajištění bezpečnosti dodávek energie v EU v krátkodobém horizontu“. Krátkodobý horizont byl pozměňovacím návrhem č. 6 změněn na „ihned“ za nadšeného potlesku většiny poslanců EP.

Jako řešení energetiky vidí EP „investice do energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů“ a dále „řešení pro skladování plynu a …“, není ovšem uvedeno, jak má být v dostatečném objemu zajištěn. Dále se má pracovat na „vytvoření společných strategických energetických rezerv“, tím prý zabrání kolísání cen. Z deficitu se ovšem těžko vytvářejí rezervy…
Dále má být přerušena „spolupráce s ruskými společnostmi na stávajících i nových jaderných projektech, a to i ve Finsku, Maďarsku a Bulharsku, kde lze ruské odborníky nahradit západními“. Tím se současně zajistí zakázky pro další firmy a také prodražení projektů, pokud budou dokončeny.

Aktiva ruských představitelů a oligarchů a „širšího segmentu úředníků, guvernérů, starostů…“ mají být zabavena, víza v EU zrušena“. Má jim tedy být ukradeno to, co ukradli v Rusku. Má být vytvořen fond podobný Marshallovu plánu (Svěřenský fond solidarity pro Ukrajinu), jehož cílem by byla poválečná obnova Ukrajiny, a který by měl být „pojat velkoryse“. Tím by se nejen USA, ale i některé další země zbavily produktů neuplatněných v Rusku. Marshallův plán takto řešil krizi z nadvýroby v USA po válce.

Na Ukrajinu má být dopraveno „vše pro záchranu letošní zemědělské produkce“. K tomu je třeba připomenout, že vývozci z Ukrajiny jsou západní nadnárodní korporace a nikoli ukrajinští rolníci. Proto se má dbát, aby „aby byly z Ukrajiny vyvezeny všechny zemědělské produkty, které lze ještě exportovat“. Možná něco zbude i pro Ukrajince.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele